Článek
Ačkoliv česká média už několik týdnů jedou investigativní reportáže o tajemných zloduších, kteří mohou za vysoké ceny másla, zemědělci, potravináři a řetězce proti sobě rozjeli džihád a vlastní vyšetřování rozjel i ÚOHS, výsledek bude neprůkazný jako každý rok.
Situace žádného viníka nemá, všichni se chovají tržně a trh tak nějak reaguje na to, že máslo v našem cukroví chceme, a to klidně i za ceny vysoko nad těmi dnešními. Trh pracuje dobře a vysoké ceny másla do tohoto období tak nějak patří. Občas je to více, občas méně, ale je třeba smířit se s faktem, že trh má vždy pravdu.
Letošní cenotvorba má i objektivní příčiny na straně nabídky. Dojného skotu v Evropě ubylo a ten který zbývá, letos dojí méně. Svůj podíl na tom má i katarální horečka ovcí, která postihuje i skot a projevuje se sníženou dojivostí.
Výrobci by mohly argumentovat i vyššími náklady na mzdy, ale náklady ve skutečnosti na trhu nikoho nezajímají, buď se s nimi do tržní ceny vejdete nebo nikoliv.
O ceně rozhoduje poptávková strana. Máme za sebou několik let propadu reálných příjmů, ale letošní rok je první, kdy reálné příjmy výrazně vzrostly, a to i v případě středně a nízkopříjmových domácností. Takže budeme dělat to cukroví pěkně z másla a z žádných náhražek. Jsme bohatší, a tudíž ochotni a schopni hradit vyšší ceny.
Hledat příčiny v oligopolní struktuře českých potravinářů se může jevit jako dobrá stopa, ale máslo je dobře transportovatelný obchodovatelný produkt a Česko je pořád jen malá zemička v široširém světě.
Určitě je legitimní otázka, proč je zdražování v Česku intenzivnější než jinde, ale i to má mnohem prostší možná vysvětlení než komplot zloduchů. My Češi milujeme slevy. Tak moc, že se v Česku dlouhodobě prodává přes 50% zboží v akcích a tento podíl se jednu dobu blížil i 70%.
Reálná prodejní cena másla je hluboko pod tou ceníkovou, většina másla se prodá v akci, tak jako vždy. Je snad od řetězců zákeřné, že nasazují vysoké ceníkové ceny, aby nás pak mohli ohromit obrovskou slevou? Není, řetězce se přizpůsobují tomu, jaké mají zákazníky. Jinými slovy, můžeme si za to sami.
Sami si můžeme i za absenci eura. Vlastní měna výrazně ztěžuje porovnatelnost pro zákazníka, čímž nemluvím jen o spotřebiteli, ale také o distributorech. Navíc nutí články v řetězci, aby na kurzové výkyvy zahrnuly do cen i rizikovou přirážku.
V Čechách rádi jdeme po krku obchodním řetězcům, ale je fakt, že trh v Česku má pořád výrazně nižší koncentraci tržeb, než je tomu v zemích na západ od nás. Trh je vysoce konkurenční a nejeden řetězec se z Česka musel stáhnout. Prodávat dobře je umění a máslo v akci patří k nástrojům, jak přinutit zákazníka navštívit prodejnu, nikoliv na něm realizovat vysokou marži.
Máslo u nás stále nedosahuje cen z podzimu 2017, kdy v některých obchodech překračovalo 75 Kč za 250 g. Tehdy byl průměrný plat 29 504 Kč, přepočteno na kostky másla 393 ks. Dnes je průměrný plat 45 854 Kč, což by při ceně 75 Kč za kostku, kde ještě nejsme, vyšlo na 611 ks.
Celá ta debata kolem cen másla je tudíž velmi absurdní a opravdu nemám příliš pochopení pro mediální hon na „viníky“, natož aby tím trávili čas ministři vlády nebo ÚOHS. Od vlády opravdu nečekám regulaci cen nebo vysílání varovných signálů, aby to ti producenti/obchodníci s cenovým nárůstem nepřeháněli.
Docela by mi stačila hospodářská politika založená na co nejmenší regulaci, aby vznikalo co nejvíce úspěšných nových podniků jak v zemědělství, tak potravinářství. Docela by mi stačilo, kdybychom konečně po mnohaletém zpoždění přijali euro a nebyli pokaždé překvapení z toho, že se nám transakční náklady propisují do cen zboží. Chci tak moc?
------------------------
Zdroje:
