Článek
Při nástupu Donalda Trumpa bylo opravdu pozoruhodné sledovat české X, na kterém křepčili čeští konzervativní politici radostí úplně stejně, jako celá dezolátní scéna. Pokud se ocitnete na stejné straně barikády spolu s nejvíce proruskými osobnostmi, měli byste zpozornět.
Střízlivění z nadšení bylo překvapivě rychlé. Zatímco dezoláti křepčí dál, konzervativcům mrzne úsměv na rtech. Obdivovaná geniální vyjednávací strategie Donalda Trumpa je stejně prázdná jako Donald Trump sám. Během několika týdnů zpochybnil spojenecké závazky Spojených států napříč světem a přiblížil nás konfliktu o naši holou existenci nejblíže od pádu Sovětského svazu.
Nezdá se ani, že by bylo možné Donalda Trumpa přesvědčovat tím, čemu říkáme transakční vztahy. Z kroků i slov je vůči Kanadě, Mexiku, EU i Ukrajině cítit velká míra toxické zášti. Podpora proruských sil napříč EU je Donaldu Trumpovi společná s Vladimírem Putinem, stejně jako snaha EU rozdělit.
Kaja Kallas, vysoká představitelka EU pro zahraniční vztahy a bezpečnostní politiku, přijela do Spojených států na jednání s americkým ministrem zahraničí Markem Rubiem, který ovšem po jejím příletu schůzku zrušil pro nedostatek času. Stejným způsobem s představiteli EU jednali jen v Moskvě.
Absenci respektu přitom projevil člověk, do kterého byly vkládány naděje jakožto do zástupce oněch starých dobrých republikánů, se kterými jsme naše hodnoty sdíleli. Jejich globalistické křídlo, zdá se, ztratilo vliv. Mnozí jeho členové ztrumpovatěli. Málokterý republikán se ozve proti.
Je možné, že epizoda Donalda Trump a hnutí MAGA je jen dočasná a že vývoj uvnitř republikánské strany po příští volební porážce nabere opačný směr. Ale také je možné, že se nám republikáni se svými novými hodnotami odcizí trvale. Způsob jednání Trumpovy administrativy je mezi přáteli naprosto nevhodný a nemístný, musíme si tedy přiznat, že přátelé už nejsme. Není to naše chyba. Spojené státy jsou příliš významnou součástí světa, než abychom je mohli ignorovat, musíme se proto snažit udržet standardní vztahy, jakkoliv Trump dělá vše proto, aby je zničil.
Jednu věc Trump zničil definitivně. Dal všem najevo, že se Spojenými státy už nelze počítat jako se spolehlivým spojencem. Podle toho se musí zařídit v naší surovinové, obchodní, energetické i bezpečnostní politice. A především se jako EU musíme postavit na vlastní nohy a držet v rukou iniciativu za vlastní osud.
EU je hospodářsky silná na srovnatelné úrovni jako Čína nebo Spojené státy. Žije zde téměř 450 milionů lidí, s EHP, Británií a Ukrajinou přes 550 milionů lidí. Politická váha ve světě tomu z malicherných důvodů neodpovídá.
Není ani pravda, že bychom nebyli konkurenceschopní proti jiným světovým teritoriím. V průmyslu i službách je Evropa překvapivě konkurenceschopná, máme dokonce i výborné univerzity a kvalitní výzkum. Rozdíl je především v technologickém sektoru, který výsledky výzkumu a vývoje uvádí do praxe. V EU chybí společný kapitálový trh, chybí Silicon Valley. Mnoho nápadů zrozených zde odchází se svými nositeli do Spojených států pro kapitál a pak přispívají k tamnímu HDP, nikoliv evropskému.
Po finanční krizi evropská integrace trestuhodně zamrzla. Draghiho zpráva neobsahuje nové věci. Obsahuje to, o čem se diskutovalo už počátkem tisíciletí. Ale tehdy jsme měli k evropské integraci jiný vztah, toužili jsme vstoupit do EU, do eurozóny, patřit na západ a že se bude integrace prohlubovat nám připadalo samozřejmé.
Eurozóna si ve skutečnosti poradila s finanční krizí bravurně. Veřejné finance problémových států byly ozdraveny, jejich obyvatele to stálo krev, pot a slzy. Mnohdy to bylo tvrdé, kruté, ale fér. Nevěřme báchorkám, že s vlastní měnou by to ty státy zvládly lépe nebo že morální hazard umožnil, aby dělaly země neodpovědnou rozpočtovou politiku příliš dlouho. Trest za život nad poměry bolí vždy a je lhostejné, jakou máte měnu.
Přes úspěch s vyřešením hluboké krize chyběl motor další integrace. Politici se báli, aby jim evropská témata neprohrála volby a vyrostla řada populistických protiintegračních stran. Bohužel je to tak, že evropská témata běžné lidi příliš nezajímají, nestudují je a své názory na ně formují podle prohlášení vlastních politických lídrů. Pokud proevropští politici raději mlčí a euroskeptici dští síru, kam se asi může názor na evropskou integraci posouvat?
Můj poznatek je, že lidem je srdečně jedno, jestli platí eurem, nebo korunou. Na Slovensku má euro 80 % podpory a podívejte se, kdo tam složil vládní většinu. Lidem je jedno, zda se v EU hlasuje jednomyslně, nebo kvalifikovaně. Je jim jedno, jak technicky dosáhneme naplnění vnitřního trhu nebo společného kapitálového trhu. Zajímá je jen ten funkční finální výsledek. Je na lídrech, aby posouvali EU vpřed.
Trumpův příchod je budíček. Británie, Německo ani Francie nemají samostatně takovou sílu jako celá EU. Ač máme v zahraničně politických otázkách na některá témata různé názory, musíme si uvědomit, že v tom podstatném se nelišíme. Nelišíme se ani v principu, že ekonomická integrace je cestou k prosperitě a že nevyhnutelně vyžaduje i integraci politickou. Musíme posílit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, přejít na většinové hlasování a rázněji prosazovat naše zájmy ve světě. V opačném případě se smiřme s tím, že naše místo nebude u stolu, ale na jídelním lístku.
-----------------------
Zdroje:
