Článek
Bezpečnostní architektura stojící na dominanci Spojených států je u konce. Nikoliv proto, že by Spojené státy ztratily svoji sílu, ale protože ztratily vůli. Spojenci si již dnes nemohou být jisti, že Spojené státy dostojí svým závazkům. Nejsou si tím jisti ani potenciální agresoři – KLDR, Čína, Rusko nebo Írán. Dříve či později podlehnou pokušení okno příležitosti otestovat.
Evropa se dnes ocitá mezi nepředvídatelným a chaotickým Trumpem ze západu a agresivním Putinem z východu. Trumpa i Putina spojuje okázalé pohrdání Evropou. Ještě před rokem by nikdo pevnost transatlantické vazby nezpochybňoval. Trumpova politika nepřátelství vůči dosavadním spojencům v obchodní oblasti má přeliv i do oblasti bezpečnosti. Rusko, které bylo na kolenou, Trump polil živou vodou, aby ho využil jako protiváhu k Číně a svým způsobem i Evropě.
Pomineme, že tohle nejsou 80. léta a variace Kissingerovy politiky v dnešním světě nemohou fungovat. Stejně tak očividně nezáleží na tom, že Trumpovy vize v oblasti ekonomiky pro Spojené státy postavené na vyvrácených ekonomických teoriích 19. století nemají šanci být funkčními ve 21. století. Bez obalu, jsou to úplné hlouposti, ale prostě se dějí.
Evropa nemůže na pokusy racionalizovat vztahy se Spojenými státy rezignovat, Trump ani MAGA nejsou věčné, jakkoliv škody Trumpovy politiky nebude lehké napravit. Nicméně si nemůžeme dovolit nechat v geopolitické hře hrát jen Trumpa. Evropa má přeci jen své vlastní karty, které ve svém zájmu může a musí využít.
Samozřejmostí je zaplnění prostoru tam, kde ho Spojené státy vyklízejí. Důležitá je oblast rozvojové spolupráce, která kromě organizované pomoci plní i hlavní roli v prevenci nežádoucí migrace. Zároveň ale umožňuje prosazování našich kulturních rysů v oblasti veřejné správy i obchodu. Našimi hodnotami je svoboda, demokracie a vzájemně prospěšné vztahy, čímž jsme protipólem k čínskému a nově i americkému drancování.
Změna postoje Spojených států otevírá okno příležitosti k uzavírání nových obchodních dohod a partnerství tam, kde to dříve nebylo možné či chyběla vůle. Motivace států k posílení vazeb na Evropu však s Trumpovou politikou výrazně vzrostla.
To se samozřejmě týká i Číny. Čína není z mnoha důvodů snový partner. Je to komunistická totalitní země, kde lze dělat byznys svobodně jen do okamžiku, kdy se střetnete se zájmem komunistické strany, ať už obchodně nebo proto, že si zapomenete dát pozor na jazyk. Přesto vzhledem k Trumpovu chování výrazně vzrostlo množství zájmů, které máme geopoliticky společné s Čínou.
Klíčová změna se děje kolem konfliktu na Ukrajině. Dokud platila jednota západu a pevná transatlantická vazba, pak Číně vyhovovala Putinova válka. Putin se dostal do situace, kdy je Čína jeho klíčovým obchodním partnerem a pozice silnějšího náleží Číně. Válka oslabující Rusko i západ byla Číně ku prospěchu.
Ve chvíli, kdy Trump zavírá Číně americký trh a podporuje Putina, se čínské zájmy mění. Překážky na americkém trhu jsou obří problém, pokud by se přidal evropský, byla by to katastrofa. Evropa ovšem může s Čínou dohodnout mechanismy, které předejdou přehlcení evropského trhu čínským zbožím a tím i ochranářským opatřením. Jednání může Evropa využít k zrovnoprávnění podmínek investic v Evropě a Číně. Čína může přetnout poslední schopnosti Ruska opatřovat zboží potřebné pro vedení války a donutit Putina ke stažení z Ukrajiny. Silná Evropa se silnou Čínou mohou být velmi silnou protiváhou Rusku a Spojeným státům.
Pro takovou spolupráci ovšem nesmíme rezignovat na bezpečnost a prevenci jednostranných závislostí. Z Číny neuděláme demokracii. Můžeme však dosáhnout účinného odrazení od anexe Taiwanu a zmírnění některých represí. Můžeme pracovat s Čínou jako s pragmatickým partnerem na základě respektu ke společným zájmům a na základě vstřícných kroků vůči druhé straně. Bohužel je to proveditelnější než dohoda s Donaldem Trumpem.
Obdobným způsobem lze zahrát íránskou kartu. Možná by byl Írán ochoten podrobit svůj jaderný program evropské kontrole za uvolnění sankcí. Podmínkou by bylo ukončení podpory režimu Vladimíra Putina.
Tohle vše je hodně divoké a plné rizik, přesto jsou protistrany předvídatelnější než Donald Trump. Pokud Evropa dokáže dostatek vlastního diplomatického umění, výrazně posílí svoji pozici vůči Spojeným státům a třeba přestane být racionální dohoda s Donaldem Trumpem z říše snů. Tou nejhorší variantou je pasivita, kdy by o osudu Evropy rozhodl někdo jiný.
