Článek
S vývojem konfliktu se výrazně mění i postoj západu k podpoře Ukrajiny. Na konferenci Globsec v Praze se nechal exilový opoziční politik Chodorkovskij slyšet, že pokud by Západ ke konfliktu přistupoval tak jako nyní už od počátku, válka mohla být dávno u konce.
Bohužel počáteční neochota západu jednoznačně se postavit za ukrajinské vítězství povzbuzovala Rusko k pokračování války. V počátku invaze německá vláda odmítala poslat zbraně s tím, že to v podstatě nemá cenu, neboť Ukrajinci se dlouho neudrží.
Se statečným bojem Ukrajinců a přibývajícími úspěchy teprve rostla ochota dodávat více a lepších zbraní. Opatrné našlapování kolem údajných ruských červených linií postupně bralo za své. Za své vzalo i ujišťování Ruska, že není cílem podpory Ukrajiny ho porazit a ponížit. Dnes už víme, že ho porazit a ponížit musíme.
Dnes je ukrajinská armáda v situaci, kdy její schopnosti oproti počátku invaze výrazně narostly a je schopna eliminovat každý den stále více ruských vojáků i ruské techniky. Naopak ruská armáda pomalu vyčerpává zdánlivě nekonečné zásoby techniky i lidí.
Válka samozřejmě stojí i ukrajinské životy, a proto stojí za zamyšlení, zda dokážeme její konec urychlit. Máme k dispozici fakticky tři scénáře s různou intenzitou zapojení NATO do konfliktu a s různou intenzitou rizika.
Jestřábí scénář: Úder NATO proti ruským silám na Ukrajině
Z pohledu mezinárodního práva je přímé zapojení NATO či jeho členských zemí do konfliktu na obranu napadené země naprosto legální. Likvidace ruských vojáků a techniky na území Ukrajiny, ukrajinském vzdušném prostoru nebo výsostných vodách Ukrajiny nelze interpretovat jako agresi vůči Rusku.
V tomto scénáři by válka mohla skončit velice rychle, už průkazným odhodláním západu něco takového udělat. Pokud je Rusko nadále racionálním hráčem, pak své síly z Ukrajiny stáhne, aby je ochránilo před zničením, ještě dříve, než NATO spustí bojové operace.
Ty by spočívaly ve vybojování úplné vzdušné nadvlády nad oblastí a masivní destrukci ruské techniky a pozic na okupovaných územích. Do dvou týdnů by z ruských sil nic nezbylo. Současný stav ruské armády jí nedává jakoukoliv naději, že by mohla silám NATO důstojně vzdorovat.
Takový scénář ovšem není příliš pravděpodobný. NATO bojuje tak, aby minimalizovalo své ztráty. Úder by proto vyžadoval pečlivou přípravu a přesun značných sil do oblasti. Takový se nedá utajit, Rusko by mělo čas na přípravu protiopatření na poli vojenském i diplomatickém.
Od toho se odvíjejí i rizika eskalace globálního konfliktu na více frontách jako Blízký východ nebo Korejský poloostrov, případně Jihočínské moře. V Rusku může moc uchvátit někdo, kdo prosazuje použití jaderných zbraní k odvrácení porážky Ruska. Ne, že by jaderné zbraně porážku Ruska odvrátit mohly, ale šílenci se realitou zpravidla nezabývají a mohou způsobit velké škody.
Bez ohledu na to, že pomoci Ukrajině v masivním rozsahu by bylo morálně správné a žádoucí, rizika potenciálních následků jsou přeci jen vyšší, než je tomu u jiných scénářů. Druhé dva jsou mnohem realističtější.
Mírotvorný scénář: Zajištění týlu vojáky NATO
Jde o scénář, který v podstatě nastínil francouzský prezident Macron a podpořily například pobaltské státy. Síly těchto států by byly rozmístěny na západě Ukrajiny a u hranic s Běloruskem. Mise by chránila vzdušný prostor Ukrajiny, odrazovala Bělorusko od zapojení do konfliktu, cvičila ukrajinské vojáky, a především uvolnila jejich značné množství pro bojovou činnost na frontě.
Rusko by přišlo o naději, že může dosáhnout svých cílů na Ukrajině a zhoršující se situace na frontě by mohla vést k nějaké vážně míněné snaze o ukončení konfliktu. Naopak prostor pro eskalaci je zde minimální.
Pány Klause a Zemana si dovoluji upozornit, že vojáci NATO na Ukrajině by nebyli pro Rusy legitimním cílem, jak tvrdí. Ve skutečnosti žádný legitimní cíl pro Rusko na Ukrajině neexistuje. Objektivně Rusové nemají dost raket a dalších prostředků, aby na vojáky NATO mohli cílit a případný zásah by navíc mohl vést k odvetě, jež by byla pro Rusy při stavu jejich armády jistě velmi bolestivá, aniž by musela vést k překlopení do prvního scénáře.
Rizika existují i zde. Včetně iracionálního chování Ruska, ale tohle riziko je trvalé. Dříve nebo později může dojít i ke změně v ruském režimu a není žádné záruky, že nový režim bude racionálnějším hráčem. Pořád však jde o rizika řádově menší než při jestřábím scénáři.
Naopak benefitem by nebylo jen faktické posílení ukrajinské armády, ale i její morálky, důvěru Ukrajiny a jejích obyvatel v to, že je západ nezradí a bude stát při nich. To není málo.
Opotřebovávací scénář: Dodávky zbraní, munice a finanční stabilizace Ukrajiny
To je scénář, podle kterého jedeme dnes. Pokud vás děsí dva předchozí scénáře, pak už víte, proč máme Ukrajinu podporovat a proč ji máme podporovat co nejvíce.
Čím větší podporu od nás Ukrajina dostane, tím efektivněji a rychleji bude schopna eliminovat zdánlivě nekonečné ruské síly a míra eroze ruské armády nakonec povede k její kapitulaci a stažení.
Tento scénář je nejbezpečnější z pohledu rizik rozšíření konfliktu i našich vlastních ztrát. Jeho úspěch se odvíjí od míry naší pomoci a čím intenzivněji budeme schopni podporovat Ukrajinu zbraněmi a municí, tím rychleji bude po válce.
Samozřejmě existují i jiné scénáře, pro Ukrajinu nevítězné, ve kterých se Ukrajina vzdá části území. Dojde ke kompromisnímu řešení, které Putin prodá jako úspěch své vojenské operace a jeho režim se udrží u moci. Utvrdí to další nedemokratické režimy v přesvědčení, že západ nemá dostatečnou sílu a že oni mohou použitím síly dosáhnout svých cílů.
Tyto scénáře konflikt neukončují, ale naopak začínají. Ustupováním agresorovi můžeme dosáhnout akorát opravdu velkého globálního konfliktu, kde si naše právo na svobodnou a demokratickou existenci nebudeme moci nakoupit podporou jiných, ale budeme si ho muset vybojovat za cenu vlastních životů. Tomu určitě chceme předejít.
My se musíme zaměřit na ochranu naší bezpečnosti a našich zájmů. K tomu vede jedině vítězství Ukrajiny. Nemá smysl se zabývat tím, co udělá Rusko, když budeme jednat tak či onak. Pamatujme si jednou provždy, že Rusko je agresorem a agresor zaútočí proto, že je agresorem, ne proto, že cíl agrese udělal něco.
Dokud bude Putinův režim existovat, nebude v Evropě bezpečno. Pokud Putin na Ukrajině prohraje, snad to bude mít v ruské společnosti ty správné důsledky. Mohou to být důsledky i horší, ale to už bude jiná forma hrozby, kterou budeme muset zvládnout.
Eliminovat hrozbu Putinova režimu skrze podporu Ukrajiny je tou nejlevnější a nejefektivnější cestou k zajištění naší vlastní bezpečnosti. Mysleme na to, kdykoliv budeme polemizovat, zda nemáme podpořit raději „naše lidi“. Podporou Ukrajiny zajišťujeme bezpečnost našich lidí!
-------------------
Zdroje:
