Článek
Už je to tu zas. Nová vláda Andreje Babiše neví, co s objednanými letadly F-35, a mezi tradičními oponenty už se opět zvedají iluze o předražených strojích, které se dají vypnout na dálku. Nesmíme zapomenout na myšlenky o jejich příliš komplikovaném designu, nedostatečné rychlosti a dlouhodobé nespolehlivosti. No a pak tu máme ty jedince, kteří o těchto letadlech mluví jako o dalším kroku k válce s Ruskem, do které nás chce zatáhnout proradný západ, Washington a Brusel. Proč jsou však tato letadla tak častým cílem? Jak to, že většina těchto nesmyslů má svůj původ u ruských médiích? A nebylo by prostě lepší nahradit F-35 novou evropskou stíhačkou?
Bitevník 5. generace
K odpovědi na všechny výše položené otázky se musíme nejprve podívat na základní informace. Co je F-35? Tento stroj je jedním z pouhých čtyř dnes aktivních stíhacích letadel takzvané 5. generace, do které patří spolu s dřívějším americkým strojem F-22, čínským modelem J-20 a ruským typem Suchoj Su-57. Čína letos předvedla několik nových typů této třídy, ale na jejich plné nasazení si ještě pár let počkáme. Letadla 5. generace mají především za cíl být téměř nezasažitelnými letadly, která se dokážou vyhnout cizím zaměřovacím systémům a navíc díky své vysoké manévrovatelnosti a dobré výzbroji zničí prakticky jakéhokoliv protivníka, na kterého narazí.
F-35 by se dalo označit za vlajkonoše celé této generace, jež má ze všech výše zmíněných letadel nejvíce bojových zkušeností a pravděpodobně i nejvíce funkčních strojů, kterých dnes už existuje více než 1000. Do služby amerického letectva vstoupila stíhačka roku 2015, a to po dlouhých letech testů a vývoje. Právě toto vývojové období je často jedním z terčů pro kritiky, jež považují vysoké náklady a častá zdržení za jasné důkazy o nekvalitě celého stroje. Že podobnými problémy procházely prakticky všechny předchozí projekty nových průkopnických letadel, už tyto zdroje raději nezmiňují.
Už během vývoje si F-35 ve skutečnosti získalo reputaci až překvapivě bezpečného stroje, kde si i během vážné nehody ve vzduchu dokáže pilot většinou zachránit život. Je známý pouze jeden případ, kdy pilot při nehodě zemřel, což je oproti 15 obdobným příkladům u letadla F-16 až ohromující zlepšení. Tato vyšší schopnost pilotů přežít ztrátu svého stroje je jedním z důvodů pro vyšší cenu vývoje. Vycvičit nového schopného pilota je totiž daleko náročnější než stavba nového letadla a každé schopné letectvo ví, že se investice do pilotů vždy vyplatí. Na bojišti se však tyto investice zatím nemohly příliš ukázat, a to z jednoho prostého důvodu. Žádné letadlo F-35 zatím nebylo sestřeleno nepřítelem.
Není to z důvodu malého množství akcí. F-35 se za poslední dekádu účastnily poměrně vysokého množství bojů, a to především na Blízkém východě, kde často čelily státům vybaveným nejnovějšími protiletadlovými systémy, jež jim dodalo Rusko. V rámci amerického a izraelského letectva se zúčastnily většiny válek, které v minulých letech zasáhly celý region, a to například v Sýrii, Jemenu či při nedávné operaci proti Íránu. Ani jednou nebyl žádný z těchto strojů zničen v boji, a to přesto, že obzvlášť v silně vyzbrojeném Íránu patřily k hlavním útočným strojům celé operace. Prostou realitou je, že F-35 mají mezi vojenskými kruhy velmi dobrou reputaci, což vede k snahám evropských států získat je pro vlastní letectva.
Bez rivala na bojišti
Zde se konečně dostáváme k hlavnímu bodu dnešního článku, a to ruskému děsu z těchto letadel. Kreml s obavami sleduje postupné šíření stíhaček F-35 po Evropě, které začalo roku 2013 ve Velké Británii, jež jich dnes vlastní kolem 40 a dále své zásoby plánuje rozšířit. Nizozemsko, Itálie, Norsko, Dánsko a Belgie už také mají vlastní komplety F-35 a do Polska letos dorazily první jimi objednané kusy. To vše zvedá alarmy v Moskvě, jež přesun těchto letadel do Evropy často otevřeně kritizuje a pomocí svých dezinformačních sítí se je snaží zdiskreditovat u širší veřejnosti. Proč však? Nemá snad Rusko své vlastní letadlo 5. generace?
Suchoj Su-57 má být ruská reakce na nové kolo leteckého vývoje a dle východní propagandy se jedná o letadlo plně schopné zničit své americké rivaly. Do služby vstoupilo roku 2020 jako jedno z velkých překvapení vojenské přehlídky v Moskvě, kde ho sám Putin prohlásil za budoucnost leteckého boje. Sám si pamatuji, jak tehdy bylo nové letadlo popisováno s údivem a strachem v médiích. Má Rusko skutečně tak moderní a schopný stroj? Pamatuji si však také na otázku, kterou mi pak položil můj otec. „Je určitě zajímavé, že ten stroj mají, ale kolik jich zatím vyrobili?“
Právě tato věta dokáže vystihnout hlavní problém této nové ruské zbraně. Mají jich extrémně málo. Současné odhady se pohybují mezi 30 a 50, což je množství, které by dosud Evropě dodané F-35 přečíslily přinejmenším tři ku jedné. Suchoj Su-57 může být skutečně velkolepé letadlo, ale vyrovnat se trojnásobné přesile bude i pro něj poněkud náročné. Produkci těchto strojů navíc hluboce poznamenaly evropské sankce, jež omezily přísun součástek nutných pro fungování tohoto letadla, což je problém, který Rusko ani po třech letech sankcí plně nevyřešilo. Možná i proto zatím nový Suchoj prakticky nijak nezasáhl do války na Ukrajině. S jistotou víme jen o dvou jeho nasazeních a v prvním případě se jednalo o sestřelení poškozené ruské rakety, jež málem dopadla ve vnitrozemí. V tom druhém byly dva Suchoje poškozeny ukrajinským vzdušným náletem.
Rusko sice několikrát zmínilo, že se jeho nejmodernější letadlo účastní pravidelných útoků na Ukrajinu, ale o těchto akcích nemáme žádné důkazy. I tak by však nové ruské stroje měly daleko menší nasazení než F-35 a jejich piloti by se nemohli měřit se svými západními kolegy ve zkušenostech. Pro Moskvu je navíc děsivou realitou, že jejich protivzdušné systémy S-300 dlouhodobě nestačí ani starším generacím západních letadel a například v Íránu kompletně selhaly proti stíhačkám F-35. Kreml se sice chlubí novými moderními zbraněmi, které tyto problémy vyřeší, ale zatím je neukázal na bojišti. Rostoucí množství F-35 v Evropě je tak pro Rusko v případě konfliktu se západem extrémně vážným vojenským nebezpečím.
Diplomatické kličky v éře Donalda
Jak kdysi řekl moudrý Prus, válka není nic jiného než pokračování politiky jinými prostředky. Politika má mnoho společného i s dnešním tématem a je úzce napojená také na prozápadní kritiky programu F-35. Ti na rozdíl od svých proruských kolegů neargumentují pacifismem či podobnými nesmysly, ale poukazují na realitu rostoucí americké nespolehlivosti pod prezidentem Donaldem Trumpem. Tvrdí, že by bylo lepší, aby se Česko připojilo k snahám o vytvoření nového evropského stíhacího letadla, které by uvolnilo naši závislost na USA a dodalo by kontinentu vojenskou autonomii.
To je sice daleko rozumnější myšlenkový pochod než blouznění proruských zdrojů, ale má svou vlastní kopu problémů. První z nich byl dobře ukázán na nedávném setkání členských států EU, kdy se Belgie rozhodla blokovat využití ruských finančních zdrojů a několik států východní Evropy, včetně naší vlastní země, zase nechtělo přislíbit ekonomickou pomoc Ukrajině. Jsou to právě tyto typy neshod a hádek, jež dlouhodobě brzdí evropské snahy o vlastní letecký program, který je často zatěžován nedostatečným financováním, neochotou nových vlád dále se na něm podílet a také prostým faktem, že nezávislé evropské státy mají daleko horší koordinaci než jednotné vojenské systémy v USA, Číně a Rusku.
Nechci tvrdit, že z těchto evropských snah nemůže nic vzniknout. Nové plány jsou velmi ambiciózní a mluví o tom, že by Evropa měla dokonce vyvinout první stroj dosud pouze teoretické šesté generace stíhacích letounů, ale z krátkodobého hlediska se ověřené a dostupné stroje F-35 zdají jako daleko rozumnější varianta, která dodá České republice prvotřídní letoun s dosud neviděnými kapacitami. A ona výše zmíněná závislost na USA? Ta se nakonec také může hodit.
Mezi všemi výkřiky o zrádném Trumpovi zapomínají mnozí Evropané na jednu prostou věc. USA mají každé čtyři roky prezidentské volby a sám Trump už nemůže znovu kandidovat, což silně oslabí jeho izolacionistické spojence v rámci republikánské strany. Příští prezident se bude pravděpodobně snažit co nejvíce se odlišit od Trumpova odkazu a obnovení vztahů s Evropou bude jednou z možných cest, kterou se bude moci vydat. To ví i Rusko a aktivně se tak snaží, aby se vztahy mezi starým a novým kontinentem propadly co nejhlouběji. A to i pomocí letadel F-35.
Americké zbrojařské firmy mají na politiky silný vliv a jejich slovo dokáže ovlivnit i někoho, jako je Trump. Všimněme si, že při svých zprávách evropským politikům, včetně Andreje Babiše, často zmiňuje dohody o dodávkách zbraní, a to včetně F-35. Čím více těchto amerických systémů budeme vlastnit, tím spíše budou mít Američané důvod s námi udržovat silné kontakty. K letadlům přeci jen patří i náhradní díly a další systémy, které nám bude v případě nákupu F-35 dlouhodobě dodávat USA. Donald Trump postupuje v diplomacii především přes ekonomickou rovinu a právě pomocí té můžeme americké prezidenty současnosti i budoucnosti přesvědčit o tom, aby se nadále věnovali evropským zájmům. Nedávná jednání v Bruselu ukázala, že se přes všechny velkolepé proslovy o evropské suverenitě a jednotě bez pomoci USA ještě dlouhou dobu neobejdeme.
Zdroje a další četba:
Epstein, Jake v Business insider: F-35 stealth fighters spearheaded strikes deep inside Iran and were the last ones out, Midnight Hammer commanders say, (online)
Hollings, Alex v Sandbox: Why media coverage of the F-35 repeatedly misses the mark (online)
Episkopos, Mark v National Interest: Why Russia Really Hates the F-35 Stealth Fighter (online)
https://nationalinterest.org/blog/buzz/why-russia-really-hates-f-35-stealth-fighter-179284
