Článek
Válka mezi Ruskem a Ukrajinou se plnou parou valí do dalšího roku. Šance, že v následujících měsících uvidíme mír, se zdají nepříliš dobré a vražedný konflikt tak dost možná příští rok oslaví své čtvrté výročí. Už dvaadvacet měsíců je však hlavním cílem ruských útočníků malé město Pokrovsk, které před válkou mělo přes 60 000 obyvatel. Za tu dobu vstoupilo do všeobecného vědomí, ale jeho skutečný význam je dodnes matoucí. Čeho přesně Rusko dosáhne jeho obsazením? A co si od tohoto vítězství slibuje sám Vladimír Putin?
Vzpomínka na 1. světovou
Kdy přesně začala bitva o Pokrovsk, je poněkud těžké určit, ale většina expertů na obou válčících stranách soudí, že ofenzíva s cílem dobýt město začala ihned po ruském dobytí dlouho obléhané Avdijivky v únoru roku 2024 s tím, že přímý boj v samotném Pokrovsku začal od letošního května. Celá tato akce je jakousi finální fází definitivní změny bojů na Ukrajině, kdy po prvních dvou letech poměrně rychlých a rozsáhlých ofenziv, z nichž poslední byla ukrajinská ofenzíva do kurského regionu, plně začala fáze pomalého boje o každou vesnici, který dnes probíhá na Donbase.
Pomalý boj je v tomto případě možná až moc optimistickým pojmem. Postup ruských vojsk na Donbase se dá porovnat s 1. světovou válkou a od pádu Avdijivky postoupila ruská vojska o pouhých 39 kilometrů na západ, a to právě do nitra Pokrovsku. Pro porovnání si představme, že Česko válčí s Německem. Bundeswehr se po obsazení Plzně nedokázal za téměř dva roky probojovat na půl cesty do Prahy a šest měsíců napíná všechnu svou sílu, aby dokázal obsadit město o velikosti Chomutova. Důvodů je pro to mnoho, ale už samotný terén je hlavním z nich. Donbas je silně osídlená oblast s mnohými městy a vesnicemi, které se velmi jednoduše dají proměnit v obranné body. Je to doslova noční můra pro útočící armádu.
Co přesně je však význam samotného Pokrovska? Toto město mělo na začátku roku 2024 klíčovou roli jako hlavní zásobovací centrum pro ukrajinské jednotky v regionu. To bylo obzvlášť důležité po pádu Avdijivky, který způsobil poměrně rychlý ruský postup, jenž byl v prvních měsících zodpovědný za obsazení podstatné části výše zmíněných kilometrů. Ukrajinská reorganizace dovolila posílení nových obranných linií, jež se nově zaměřily na obranu samotného města a mohly také spoléhat na rychlý příliv nových zásob. To vedlo k silnému zpomalení ruských vojsk a prudkému růstu útočníkových ztrát, jež se začaly přibližovat krvavým obléháním Avdijivky a Bachmutu.
Ruská armáda však byla na Pokrovsk plně zaměřená a hodlala si jeho dobytí vynutit za každou cenu. To se částečně projevilo v taktických změnách, o kterých bude řeč později, ale tato nová obsese se také projevila masivním nárůstem ruských sil v regionu. Až 200 000 ruských vojáků bylo vyčleněno pro dobytí města a jeho okolí, což je při vzpomínce k výše použité metafoře více vojáků, než má celá německá armáda. Podle původních ruských plánů, jež byly ovlivněny rychlým postupem po pádu Avdijivky, měla tato čísla stačit na obsazení Pokrovsku pomocí frontálního útoku, ale tento pokus zkolaboval díky posílené ukrajinské obraně.
Bylo jasné, že přímé útoky nemohou situaci vyřešit efektivně, a ruské síly proto přikročily ke strategii postupného obkličování města, jež tak mělo být postupně oslabeno a připraveno na finální útok. Druhá polovina roku 2024 neměla pro novou strategii mnoho dobrých zpráv, ale situace se začala měnit na začátku letošního roku, kdy se ruská vojska začala postupně přibližovat k samotnému městu. Porážka zbytků ukrajinských sil v kurském regionu navíc dovolila přesun nových ruských jednotek, které se během letošního léta a podzimu postupně probojovaly až do nitra Pokrovsku, kde jsou dnes pevně zachyceny.
Evoluce či návrat k tradicím?
Status obléhaného města je dle každého zdroje jiný. Ukrajinci tvrdí, že stále kontrolují důležité části Pokrovsku, Rusové ho nárokují jako plně dobyté a nezávislá média se hádají prakticky o každou spornou ulici. Nejpravděpodobnější je, že ruské síly kontrolují většinu města, ale Ukrajinci mají stále přítomnost v jeho okrajových částech, a navíc kontrolují většinu přilehlé obce Myrnohrad. Přes pokusy o protiútok, které Kyjev v posledních dnech provedl, je však osud města pravděpodobně zpečetěn. Rusové jsou v dost silné pozici, aby odolali protiakcím místních ukrajinských sil, a jakákoliv protiofenziva by narazila na přesně ty stejné problémy, kterým už více než rok čelí Putinovo vojsko.
Ukrajina a její spojenci by se spíše měli zaměřit na fakta, která Rusku umožnila dosáhnout svého vítězství. Prvním z nich je rostoucí schopnost invazních sil efektivně využít svých letadel a dronů k oslabení pozemních pozic obranných sil. Právě neschopnost prvních ruských náletů byla jedním z klíčových důvodů pro přežití ukrajinské armády v prvních dnech invaze a Putinovi generálové evidentně pochopili, že musí najít lepší metody útoku. A to se jim u Pokrovsku povedlo. Ruské letectvo už přibližně rok postupně oslabuje ukrajinské síly v regionu. Dělá to nejen přímými útoky na obranné pozice, ale také pomocí ničení klíčových zásob, jež se při cestě na frontu dají lehce napadnout.
Dalším důležitým faktorem je ruská snaha studovat ukrajinské pozice a najít v nich slabiny. Tato více inteligentní metoda vede k průniku infiltračních jednotek do nitra obranných pozic, kde dokážou napáchat velké množství škod. Někdy mají za cíl pozvednout ruskou vlajku nad určitou pozicí, aby zmátly Ukrajince a přesvědčily svět o novém průlomu. Tato metoda byla v Pokrovsku použita hned několikrát a často úspěšně. Ještě horší jsou však úspěšné útoky na operátory ukrajinských dronů a jejich stroje. Skrze tuto snahu se Rusům daří zasadit nebezpečné trhliny do obranné sítě dronů, jež má za cíl právě zastavení leteckých útoků a pokusů o infiltraci.
Přes všechny tyto taktické posuny však Rusko odmítá opustit starou dobrou metodu masových útoků pěchoty. Oněch 200 000 mužů umožňuje Putinovým silám vést neustálé útoky na ukrajinské pozice, jež často útočícím jednotkám způsobí až absurdně vysoké ztráty. Zatímco na začátku války bylo běžné, aby byla vojenská jednotka, která ztratila třetinu svých vojáků, stažena z boje, tak dnes některé ruské formace přicházejí až o 90 % svých členů, než jim je dovoleno ustoupit. Tito vojáci nejsou samozřejmě všichni mrtví a mezi ztráty se počítají i zběhové a zranění, ale i tak utrpěla ruská armáda extrémně krvavé boje, které podle některých odhadů způsobily ztrátu až 25 000 vojáků.
I tato metoda je však čím dál více účinná, a to díky faktoru, který umožňuje všechny výše zmíněné ruské triumfy. Tím jsou nedostatky zbraní a mužů na ukrajinské straně. Omezení amerických zbrojních dodávek a neochota Evropy tento problém efektivně řešit je pro Ukrajinu velmi problematické, ale Kyjev ho aspoň částečně řeší pomocí rostoucí zbraňové produkce ve svých vlastních továrnách. Nedostatek lidí se však pro Ukrajinu stává až životně nebezpečný a vede k dírám na frontě, jež Rusové čím dál lépe využívají. Zatímco Rusko své pěchotní ztráty zatím velmi rychle nahrazuje, to samé se nedá říct o Kyjevu.
Sny tyranů a hrdlořezů
Všechny ty výhody a posuny, ale stále je tu hlavní bod celého článku. Proč má takový význam právě Pokrovsk? Jeho úloha v oblasti zásobování se prakticky kompletně vytratila, a to díky prostému faktu, že všechno území na východ od města drží Rusové. Jistou roli rozhodně hraje neochota Ukrajinců odevzdat další území, ale i tento faktor je dnes limitován. Kyjev se poučil z obléhání Avdijivky a za Pokrovskem jsou dobře připravené obranné linie, které půjdou držet ještě lépe než samotné město a zamezí prudkému postupu ruských vojsk. Proč tedy Ukrajina ještě z města neustoupila a jak to, že se Rusové stále tak snaží o jeho dobytí?
Pokrovsk se, jednoduše řečeno, stal nejnovějším symbolem celé války. Domácí veřejnost v Rusku i na Ukrajině v něm vidí její současný středobod, což je silně pochopitelné kvůli délce snah o jeho dobytí. Daleko více se však městem stala posedlá zahraniční veřejnost. Ti, kteří se o válku na Ukrajině stále zajímají, jsou zprávami o městě neustále zaplavováni a není překvapivé, že si v jejich představách získal unikátní pozici, a to možná ještě větší, než měl dříve Bachmut či Avdijivka. Jeho obrana se tak stala ukrajinským argumentem pro svou schopnost se nadále bránit, zatímco pro Rusko má být jeho dobytí jasným signálem pro celý Západ. A především pro jistého muže v Bílém domě.
Donald Trump miluje vítěze. To je jedna z mála věcí, na které se shodnou prakticky všichni lidé, kteří amerického prezidenta znají či ho dlouhodobě pozorují. Stačí se podívat, jak po volebním vítězství socialistického kandidáta v New Yorku stačila jediná návštěva Washingtonu, aby si s tímto svým dlouhodobým odpůrcem začal prezident hned notovat. Právě na tuto lásku pro vítěze nyní sází Putin a zbytek ruského velení, jež chtějí Donalda Trumpa přesvědčit o výhodách nové proruské mírové dohody. Pokrovsk si získal takovou pozornost, že jeho pád může silně ovlivnit i názor amerického prezidenta.
Putin tento triumf potřebuje. Nedávný moskevský mírový plán docela dobře naznačuje diktátorovy naděje, které se především točí kolem nedobyté části Doněcké oblasti. Region kolem měst Kramatorsk a Slovjansk je jedním z nejrozvinutějších v oblasti a Ukrajina ho bude moci bránit ještě snadněji než Pokrovsk. Rusko navíc utrpělo masové škody, které se začínají projevovat především na technice. Během posledních měsíců se hluboce propadlo množství nasazených ruských tanků a dalších vozidel, která jsou nyní na frontě čím dál méně častá. Ruský diktátor tedy doufá, že nebude muset vést další ničivou bitvu a dobytí Pokrovsku mu má zbytek Donbasu zajistit bez boje.
Povede se tento plán? Kdo ví, Donald Trump a západní veřejnost jsou dvě nevypočitatelné hydry a nedávné aféry kolem amerického velvyslance Witkoffa mohou Bílý dům přinutit k více protiruské pozici. Rusko tak dost možná bude muset provést další tvrdou kampaň na dobytí zbytku svých teritoriálních ambicí v Doněcké oblasti, což přes všechny ukrajinské slabiny nebude jednoduchá operace. Možné scénáře na této části fronty si zaslouží vlastní text, ale pro dnešek skončeme přáním, že se s pádem Pokrovsku ukrajinská obrana nezhroutí a snad najde i novou sílu. Nebude to lehké, ale dost možná na tom bude záviset celá budoucnost Ukrajiny.
Zdroje a další četba:
Slusher, Matthew, et al. „Land Domain Lessons from Russia-Ukraine.“ Conflict in Focus: Lessons from Russia-Ukraine: Episode Summaries, Center for Strategic and International Studies (CSIS), 2025, pp. 2–4. JSTOR, http://www.jstor.org/stable/resrep69974.4. Accessed 28 Nov. 2025.
ISW: Russian Partial Battlefield Air Interdiction Enabled Recent Russian Advances in Pokrovsk, online:
Kitachayev, Bashir v The Moscow Times: Russia Inflates Battlefield Gains After a Costly Summer Offensive, online:
