Článek
Vzpomínáte na energetickou depresi roku 2022? Tehdy se naplno ukázalo, jak zranitelné jsou firmy i domácnosti vůči každému výkyvu na světových trzích s plynem. Omezení dodávek plynu do Evropy od roku 2021 vystřelilo účty za elektřinu v českých podnicích do extrému. Dnes, v březnu 2026, už ale máme v rukou mapu, jak z této pasti definitivně uniknout.
Výkon dvaceti solárních Temelínů ročně
Pokud bychom srovnali jen čistý instalovaný výkon, pak objem solárních nové solární kapacity nainstalované díky aukcím a dlouhodobým smlouvám v EU za pouhý jeden rok, odpovídá síle zhruba dvacítce Temelínů. Nicméně v energetice platí, že slunce nesvítí pořád. Když ale přepočteme nominální gigawatty na reálnou roční výrobu, získáme ještě zajímavější číslo: Celkový balík solární kapacity (50,2 GW) zasmluvněný v Evropě za loňský rok dodá do sítě ročně tolik čisté energie, jako byste vedle sebe postavili tři a půl rekordně vyrábějící Temelíny.
Roční výroba tedy odpovídá podobnému číslu, jako je česká roční čistá spotřeba elektřiny, nebo ještě jinak roční spotřebě 20 milionů průměrných domácností.
Solární předplatné na levnou energii
Základním kamenem této nové energetické architektury jsou dva hlavní nástroje, které sází na dlouhodobě předvídatelné podmínky. Korporátní smlouvy o nákupu energie (PPAs) jsou dlouhodobé bilaterální kontrakty, pod kterými se firma dohodne s výrobcem na nákupu elektřiny za pevně stanovených podmínek, typicky s fixní cenou na dlouhou dobu. Je to podobné, jako kdybyste si v době levného benzínu předplatili pohonné hmoty na dekádu za fixní cenu. Druhým pilířem jsou rozdílové smlouvy (CfDs), které se od roku 2027 stanou v aukčních schématech povinnými. Tyto kontrakty stabilizují příjmy výrobců a snižují náklady na financování, což v konečném důsledku pomáhá snižovat náklady na elektřinu.
Podobný typ tržní podpory využívá pro solární elektrárny řada státu Evropy. Jako vůbec první je začaly používat v Německu v roce 2015. Od té doby se koncept rozšířil do dalších zemí. Dnes podobné „smlouvy“ mezi dodavateli solární elektřiny a státem najdeme v Polsku, Nizozemsku, Rumunsku nebo Řecku.
Německo ušlo od svých prvních pilotních aukcí v roce 2015 obrovský kus cesty. Zatímco tehdy se průměrná vítězná cena solárních projektů pohybovala kolem 0,09 EUR/kWh (2,27 Kč za kilowatthodinu), díky technologickému pokroku a úsporám z rozsahu došlo do roku 2021 k poklesu o téměř 45 % na úroveň 0,05 EUR/kWh (1,26 Kč za kilowatthodinu). I přes dočasné výkyvy způsobené energetickou krizí a inflací se německý trh stabilizoval a v nejnovějších aukcích oznámených v úvodu roku 2026 potvrzuje pozici evropského lídra.
V posledních kolech bylo do soutěže podáno přes 5 gigawattů nové solární kapacity, přičemž ceny se u velkých pozemních instalací drží na velmi konkurenceschopných 0,055–0,06 EUR/kWh. Podporu získalo 2,4 gigawattů fotovltaik. Většina úspěšných projektů je plánována podél dálnic a železničních tratí, jde o 125 projektů s celkovou kapacitou 1,15 gigawattů. Ceny, za které nyní posílají solární producenti elektřinu do sítě, jsou o více než třetinu nižší než před deseti lety, a to i přes výrazně vyšší náklady na kapitál v současné ekonomice.
České nejisté přešlapování
Bohužel, státem, který tento nástroj zatím nevyužívá je Česko. U nás skončila podpora velké fotovoltaiky po politických chybách před 15 lety bez náhrady. Zatímco evropský solární trh v roce 2025 jako celek rostl, Česká republika zažila opačný vývoj. Celkový přírůstek v Česku se v roce 2025 nepřehoupl ani přes hranici 1 gigawattu, což nás odsunulo na vedlejší kolej za dravější sousedy a státy severu i východu.
Zatímco my jsme zpomalili, tyto země nasadily rekordní tempo. Polsko přidalo přes 3,6 gigawattů a s celkovým objemem okolo 24 gigawattů je stále regionálním lídrem, který solární energii využívá jako hlavní zbraň proti drahé elektřině z uhlí. Maďarsko se pak stalo nezpochybnitelným evropským premiantem v rychlosti dekarbonizace skrze slunce. Podle nejnovějších dat dosáhl podíl fotovoltaiky na celkové výrobě elektřiny v Maďarsku rekordních 25 procent, což je nejvyšší hodnota v celé Evropské unii. Pro srovnání, tradiční solární velmoci jako Španělsko (23 %) nebo Řecko (23 %) zůstaly až za ním.
Tato data ukazují, že zatímco v Česku solární boom naráží na limity sítě a byrokracii, země jako Polsko či Maďarsko pochopily, že slunce v kombinaci s bateriemi je nejrychlejší cestou k levné energii.
Problém „přesyceného“ poledne a záporných cen
Dnes je už jasné, že už pouhé stavění solárních panelů nestačí. Solární energie se stala obětí vlastního úspěchu – v poledne, kdy slunce svítí nejvíce, je elektřiny tolik, že její tržní hodnota prudce klesá. Data SolarPower Europe ukazují, že v roce 2019 zažila průměrná země EU méně než 30 hodin záporných cen elektřiny, ale o šest let později to bylo už desetkrát více, kolem 310 hodin na zemi. To je sice skvělá zpráva pro někoho, kdo má v tu chvíli zapnutou pračku, ale špatná zpráva pro investory, kteří v tu chvíli na výrobě nevydělávají nic.
Řešením, které se jednoznačně nabízí, jsou bateriová úložiště (BESS). V roce 2025 získalo v EU podporu rekordních 70 gigawatthodin velkokapacitních baterií, což je objem téměř ekvivalentní veškeré bateriové kapacitě aktuálně připojené do sítě EU. Největším tahounem je Polsko se svým programem na 14,5 gigawatthodin a Bulharsko s 13,7 gigawatthodin. Právě Itálie ukázala cestu skrze svou aukci, kde vítězné projekty dosáhly průměrné délky úložiště 6,7 hodiny. To znamená, že slunce z poledne dokážou tyto systémy spolehlivě „přenést“ a využít až v době večerní špičky nebo v noci.
Big Tech a vlaky: Kdo v Evropě nakupuje slunce?
Pro český průmysl je zajímavé sledovat, kdo tyto kontrakty uzavírá nejčastěji. Prim hraje sektor Big Tech, tedy giganti jako Amazon, Google a Microsoft, kteří potřebují obrovské množství energie pro svá datová centra. Těsně za nimi je ale sektor dopravy, kde národní železniční operátoři jako SNCF, Renfe a Deutsche Bahn masivně rozšiřují své nákupy solární energie. I české firmy začínají chápat, že vlastní solární park nebo dlouhodobá PPA smlouva je dnes stejně důležitý výrobní prostředek jako soustruh nebo kamion.
Energetická pevnost z křemíku a lithia
Zatímco dříve byla fotovoltaika drahý doplněk, dnes se v mnoha zemích stala nejlevnějším způsobem výroby nové energie. Budoucnost patří hybridním systémům – tedy slunci propojenému s baterií. Jen tak lze zkrotit volatilitu trhu a zajistit, aby energie byla dostupná i v momentech, kdy se geopolitická situace ve světě opět vyhrotí. Energetická pevnost se tak může stát reálným pojmem a ochranou před budoucími cenovými šoky.
Použité zdroje:
* SolarPower Europe (2026): Auctions and Corporate PPAs: European Market Review 2025.
* Německý síťový úřad (data solárních aukcí)
