Článek
V dubnu 2026 už nikdo nemůže pochybovat o tom, že energetika je novou formou národní obrany. Konflikty na Blízkém východě a geopolitické napětí opět rozkolísaly ceny ropy a plynu, ale pohled na evropskou mapu cen elektřiny odhaluje fascinující paradox. Zatímco některé země čelí inflačním tlakům, jiné zůstávají v klidu. Rozdíl není v tom, kolik mají tyto státy uhlí, ale v tom, jak rychle se ho dokázaly zbavit.
Podle nejnovější studie Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší (CREA) mají země EU s nejčistším energetickým mixem obrovský ekonomický náskok. Konkrétně státy, které transformovaly svou energetiku směrem k obnovitelným zdrojům (OZE), šetří v aktuální krizi o neuvěřitelných 58 % více nákladů na energii ve srovnání se zeměmi, které stagnují.
Křehkost fosilního světa vs. odolnost OZE
Think-tank Ember trefně pojmenoval náš současný problém jako „fosilní křehkost“. Fosilní paliva (plyn, ropa, uhlí) s sebou nesou skrytou daň: absolutní závislost na globálních dodavatelských řetězcích, které může přetrhnout jediný incident v Hormuzském průlivu nebo sabotáž potrubí.
Naproti tomu státy jako Švédsko, Dánsko nebo Španělsko si vybudovaly to, co ekonom Paul Krugman nazývá „elektrickou pevností“. Jejich energie se vyrábí doma, ze slunce a větru, které k provozu nepotřebují vojenské eskorty ani složité mezinárodní kontrakty. Jakmile je větrník postaven, jeho marginální cena za vyrobenou megawatthodinu je téměř nulová. Neexistuje žádná „faktura za vítr“, kterou by mohl diktátor z druhého konce světa navýšit.
Španělský a italský obrat: Od dovozců k lídrům
Fascinujícím příkladem je Španělsko. Ještě před dekádou byla země silně závislá na dovozu plynu. V roce 2025 a 2026 však díky masivním investicím do OZE dokázalo Španělsko srazit vliv drahého plynu na cenu elektřiny o 75 %. Když v březnu 2026 ceny plynu na burze v Rotterdamu vyletěly o 50 %, španělský spotřebitel to na svém účtu pocítil jen minimálně.
Kde v tomto srovnání stojí Česká republika? Bohužel stále na chvostu. Podle dat Eurostatu z března 2026 se podíl OZE na české výrobě elektřiny pohybuje kolem 16–17 %, zatímco průměr EU už překročil 47 %.
Toto zaostávání má konkrétní dopady na české peněženky. Protože v naší síti stále dominují uhelné a plynové elektrárny, cena elektřiny u nás kopíruje drahé emisní povolenky a globální plyn. Pokud bychom se inspirovali maďarským solárním sprintem (který pod Orbánem dosáhl 20% podílu slunce na výrobě) nebo polským větrným obratem, mohly by být účty českých domácností o tisíce korun nižší.
Cesta z pasti existuje
Státní operátor ČEPS ve své analýze MAF CZ potvrzuje, že cesta ven existuje, ale vyžaduje odvahu. Progresivní scénáře počítají s tím, že do roku 2030 a 2035 musíme radikálně navýšit kapacitu:
- Solární energie: Cíl 10–15 GW.
- Větrná energie: Nárůst na 1,5–3,5 GW.
Klíčem k úspěchu je však akumulace. Bez baterií a flexibilních zdrojů nedokážeme sluneční a větrné špičky využít. Země, které už dnes šetří oněch 58 % nákladů, mají společné jedno: investovaly do sítí a úložišť dříve, než krize udeřila.
Kam mizí naše peníze?
Evropa jako celek stále ročně odevzdá za dovoz fosilních paliv zhruba 420 miliard eur. Pro lepší představu – to je částka, která by každé dva roky pokryla celounijní výdaje na vzdělávání nebo celý historický Fond obnovy po pandemii. Každý megawatt, který v Česku nevyrobíme z větru nebo slunce, znamená, že posíláme naše peníze pryč z naší ekonomiky.
Investice do OZE naopak zůstávají „doma“. Vytvářejí pracovní místa, podporují technologické inovace (jako je výroba bezemisní zelené oceli u Volva) a především budují stabilitu. Jak upozorňuje zpráva CREA, země s čistým mixem jsou imunní vůči „energetickému vydírání“, kterému jsme byli vystaveni v minulých letech.
Energetická svoboda není zadarmo, ale vyplatí se
Dnešní energetická krize není krizí nedostatku energie jako takové, ale krizí naší závislosti na špatných zdrojích. Státy, které pochopily, že nejlevnější energie je ta, kterou si vyrobíme sami na svých střechách a polích, dnes profitují z o 58 % vyšších úspor.
Česko má šanci se z fosilní pasti vymanit. Máme k tomu data od ČEPS, inspiraci z Maďarska i varování z Itálie. Potřebujeme jen urychlit povolovací procesy, investovat do baterií a pochopit, že každý větrník a každý solární panel je cihlou v naší vlastní elektrické pevnosti. Energetická nezávislost není jen sen – je to technologická a ekonomická realita, kterou si užívají ti, kteří se nebáli změny.
