Článek
Světová ekonomika se v roce 2026 opět ocitá na hraně. Úsilí Evropy se soustředilo na hledání náhrady za ruská fosilní paliva. Konflikt v Íránu a napětí v Hormuzském průlivu však přepsal cenovky na českých čerpacích stanicích. V této atmosféře se v tuzemsku opět otevírá stará politická rána: návrh na snížení spotřební daně z pohonných hmot.
Krugmanovo varování: Ropa může jít mnohem výš
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman ve své aktuální analýze upozorňuje, že trh s ropou je extrémně citlivý na nabídkové šoky. Krugman připomíná, že zatímco poptávka po ropě je v krátkodobém horizontu nepružná (lidé zkrátka do práce jet musí), výpadek klíčových exportních tras, jako je Hormuzský průliv, by mohl cenu barelu katapultovat daleko nad 100, ne-li 150 dolarů. Podle Krugmana nejsme v situaci, kdy by trh byl přesycen; naopak, jakákoliv eskalace s Íránem může vyvolat globální dominový efekt, který žádná národní vláda nedokáže zastavit pouhými fiskálními úpravami.
Tato Krugmanova teze je klíčová pro pochopení evropské situace. Jak uvádí think-tank Bruegel, evropské energetické trhy jsou sice dnes odolnější vůči výpadkům plynu díky diverzifikaci a LNG terminálům, ale u ropy zůstáváme globálně propojení. Pokud dojde k uzavření klíčových tepen na Blízkém východě, cena poroste v Praze stejně jako v Paříži nebo Tokiu. Evropa by v takovém případě čelila nejen dražší dopravě, ale i sekundárním inflačním tlakům, které by znehodnotily úspory domácností rychleji, než by jakákoliv sleva na dani dokázala vykompenzovat.
Český paradox: Snížíme daň, zvýšíme marže?
V této napjaté situaci přichází část české politické scény, zejména ODS, s návrhem na snížení spotřební daně na pohonné hmoty, aby se „ulevilo občanům“. Zde však narážíme na tvrdou ekonomickou realitu, kterou trefně popsal český ekonom Libor Dušek. Jeho pozice je dlouhodobě konzistentní: snížení daně na benzín či naftu v době vysokých cen a omezené nabídky málokdy vede k adekvátnímu poklesu ceny pro konečného spotřebitele.
Problém je v mechanismu přenosu. Pokud je trh pod tlakem a nabídka je omezená, snížení daně si často „rozebere“ distribuční řetězec v podobě vyšších marží. Stát tak přichází o miliardy korun v rozpočtu, které by mohl využít na cílenou pomoc nejchudším nebo na investice do infrastruktury, zatímco řidič na stojanu uvidí rozdíl v řádu desítek haléřů. Dušek varuje před plošnými opatřeními, která jsou neefektivní a v konečném důsledku prohlubují rozpočtový deficit, aniž by skutečně pomohla těm, kteří to potřebují.
Íránský konflikt a osud zelené tranzice
Geopolitické napětí má však ještě jeden, hlubší rozměr. Analýza portálu Carbon Brief pokládá zásadní otázku: Co znamená válka s Íránem pro energetickou tranzici? Krátkodobě hrozí, že v panice z nedostatku ropy se vlády vrátí k podpoře fosilních paliv, aby „uhasily požár“. Dlouhodobě je však tato krize nejsilnějším argumentem pro odchod od ropné závislosti.
Každý dolar, který investujeme do solárních parků, větrných elektráren a bateriových úložišť, o kterých jsem psal v souvislosti s rekordním rokem 2025 v EU, je investicí do bezpečnosti. Pokud budeme mít tramvaje a auta poháněná elektřinou z vlastních nebo evropských obnovitelných zdrojů, stane se nám Hormuzský průliv v podstatě lhostejným. Konflikt na Blízkém východě tak paradoxně může urychlit dekarbonizaci, protože se z ekologického tématu stává téma ryze bezpečnostní a strategické.
Proč je snížení daně „medvědí služba“
Vrátíme-li se k českému návrhu ODS, musíme se ptát, komu skutečně slouží. Snížení daně na pohonné hmoty:
- Podkopává motivaci k úsporám: Pokud uměle zlevňujeme fosilní paliva v době jejich nedostatku, vysíláme trhu chybný signál.
- Financuje cizí režimy: Každý litr benzínu navíc, který díky nižší dani spotřebujeme, znamená peníze tekoucí do kapes ropných exportérů, často nedemokratických režimů.
- Vysává státní pokladnu: Miliardy ztracené na spotřební dani budou chybět ve školství nebo zdravotnictví.
Podle Bruegelu by Evropa měla spíše než plošné slevy na dani volit cestu cílených kompenzací pro zranitelné skupiny a firmy v kritické infrastruktuře. Podobně Krugman naznačuje, že v době globálního nedostatku je snaha o snížení ceny skrze daně jen přiléváním oleje do ohně poptávky, která převyšuje nabídku.
Hledání skutečné stability
Česká republika se nemůže odříznout od globálního trhu s ropou, ale může se rozhodnout, jak na jeho otřesy reagovat. Návrh na snížení spotřební daně je politickým „placebem“ – vypadá to jako lék, ale příčinu nemoci (závislost na nestabilních dovozech) neřeší.
Skutečnou ochranou před cenovými šoky, o kterých píše Krugman, není levnější nafta, ale efektivnější doprava. Jak je vidět na příkladu maďarského solárního tygra nebo polského boomu baterií, cesta vede přes elektrifikaci a vlastní zdroje. Dokud budeme energetickou bezpečnost měřit korunami slevy na litr benzínu, budeme vždy jen rukojmími událostí v Teheránu, Moskvě nebo Washingtonu. Rok 2026 by měl být rokem, kdy přestaneme dotovat fosilní minulost a začneme naplno budovat vlastní elektrickou pevnost.
Zdroje:
- Paul Krugman: Oil Prices Could Easily Go Much Higher (Substack 2026)
- Bruegel: How will Iran conflict hit European energy markets (2026)
- Libor Dušek: Analýza marží a daňové incidence u pohonných hmot (Twitter/X)
- Carbon Brief: The Iran war and climate action (2026)
