Budeme teď demonstrovat po každé pouliční rvačce?

Otevřete Facebook, Twitter nebo jakoukoli jinou sociální platformu a velmi pravděpodobně narazíte na událost nebo výzvu k demonstrativnímu pochodu. V poslední době jsou hlavním důvodem protestů násilné konflikty mezi romskými a ukrajinskými mladíky.

Přemýšlím tak nad otázkou, zda se nám ve veřejném prostoru neobjevuje nový fenomén. Zda si máme zvyknout na to, že po každé pouliční bitce budou plné ulice nespokojených občanů, kteří chtějí tímto postojem poukázat na problém, který možná ani neexistuje.

Klukovské rvačky jsou staré jako lidstvo samo, kde adrenalin a testosteron vybízejí mladé lidi k fyzickým konfrontacím. Každý z nás se pravděpodobně během svého života svědkem, pokud ne přímým účastníkem, podobného konfliktu. Jsou nedílnou součástí našeho růstu a dozrávání. Naštěstí jen zřídka se z malých konfliktů stávají větší, které vedou k vážným zraněním. V nejhorším případě i smrti.

Pokud jde o otázku, zda máme demonstrovat po každé potyčce, řekl bych, že záleží na kontextu. Právo demonstrovat je základním právem každého občana a umožňuje nám vyjádřit naše pocity nespokojenosti nebo strachu. Ale jsou poslední události skutečně důvodem k masivním protestům v ulicích?

Někdo jako já, kdo vyrůstal v severních Čechách, se různé formě potyček s Romy v dospívajícím věku víceméně nevyhnul. Každopadně by nás ani ve snu nenapadlo kvůli tomu demonstrovat. Napětí, jakého jsme svědky v posledních dnech mezi Ukrajinci a Romy je ovšem trochu jiné, a je zesílené také díky sociálním sítím a dezinformačním kampaním, které obě tyto skupiny zobrazují v nepříznivém světle.

Někteří mohou tvrdit, že časté demonstrace jsou pouze reakcí na rostoucí násilí. Každopádně i v tomto případě bychom měli být obezřetní.

Hlavním důvodem totiž můžou být hlubší společenské problémy. Stigmatizace, rasismus a pocit sociální nerovnosti. Může nám to také odhalit naši závislost na sociálních médiích, kde je těžké nepodlehnout nastavenému narativu, který volá po třeba po radikálnějším řešení problému.

Zajímavou ironií toho všeho je, že někteří z těch, kteří dříve odsuzovali Romy jako příživníky a nepřizpůsobivé občany, se nyní objevují jako řečníci právě na romských demonstracích. Jedná se však jen o jednu z mnoha taktik, jak získat politický kapitál a zvyšovat napětí ve společnosti?

Proto je tak důležité zůstat obezřetní. Demonstrace jsou silným nástrojem, ale měly být používány s opatrností a odpovědností.

Místo toho, aby kdokoli demonstroval kvůli každé klukovské rvačce, měli bychom zaměřit naši pozornost na řešení širších společenských problémů, které později vedou k podobným konfliktům.

Jinak riskujeme, že se demonstrace a protesty stanou rutinou, kterým nikdo nebude věnovat pozornost a ztratí svou sílu a význam.

Zdroj: Lidovky.cz, Echo24.cz