Článek
Po skončení druhé světové války byly Spojené státy první a jedinou zemí, která vlastnila jaderné zbraně. Avšak tato převaha byla jen krátkodobá. Sovětský svaz, inspirován jadernou převahou Spojených států, urychlil svůj vlastní výzkum jaderných zbraní. Díky špionážní činnosti lidí jako Klaus Fuchs, kteří infiltrovali americký a britský jaderný program, se Sovětský svaz rychle zařadil do tohoto závodu.
V roce 1949 Sovětský svaz úspěšně testoval svou první atomovou bombu a začal nový závod v jaderném vývoji, tentokrát zaměřený na vývoj termonukleárních zbraní. Spojené státy byly první, kdo úspěšně testoval termonukleární bombu v testu Ivy Mike v roce 1952.
Sovětský svaz následoval brzy poté, když v roce 1953 provedl svůj první test termonukleární bomby v Semipalatinsku v dnešním Kazachstánu.
Následující roky byl svět svědkem série otevřených testů atomových zbraní ze strany obou supermocností. Zatímco Spojené státy se zaměřovaly na vývoj precizních odpalovacích systémů pro malé až středně velké jaderné nálože, Sovětský svaz se soustředil na výrobu stále větších a silnějších zařízení. Největší z těchto zařízení byla Car bomba, nejmocnější jaderná zbraň, která kdy byla odpálena.
Test Car bomby byl proveden v Mityushikha Bay na Severním ostrově v Arktidě. Bombu navrhla skupina sovětských vědců pod vedením Andreje Sacharova. Byla dlouhá 8 metrů, měla téměř dva metry v průměru a vážila 27 000 kilogramů. Bombu měl dopravit strategický bombardér Tupolev Tu-95 do výšky 10 400 metrů. Samotná bomba byla připevněna k padáku, který měl zpomalit její pád a detonovat ve výšce 4 000 metrů. Tím dostal bombardér a jeho doprovod více času potřebnou pro únik do vzdálenosti nejméně 48 kilometrů od místa shozu.
The "Tsar Bomba" test footage, 1961. The Tsar Bomba is the most powerful nuclear weapon ever created and tested. pic.twitter.com/j5xDHuUfrP
— Historic Vids (@historyinmemes) May 26, 2023
Detonace Car bomby byla astronomicky silná. Výbuch byl mnohonásobně silnější než kombinace síly výbuchu obou bomb shozených na Hirošimu a Nagasaki. Výbuch vyvolal hřib o šířce 40 kilometrů u základny a téměř 97 kilometrů u vrcholu. Vše v dosahu 58 kilometrů od místa dopadu se okamžitě vypařilo a těžké škody byly zaznamenány až do vzdálenosti 240 kilometrů. Dost na to, aby zcela zničily jakékoli velké moderní město včetně předměstí. Síla výbuchu byla tak obrovská, že rozbila okna i v dalekém Norsku a Finsku.
Jeden ze svědků popsal tuto událost následovně: „Oblaky pod letadlem a v dálce byly osvětleny silným zábleskem. Moře světla se rozprostřelo pod trupem, a dokonce i oblaka začala svítit a stala se průhlednými. V tom okamžiku naše letadlo vyletělo z mezery mezi dvěma vrstvami oblačnosti a pod námi se objevil obrovský jasně oranžový balón. Když prošel hustou vrstvou oblaků, pokračoval v růstu. Vypadalo to, jako by do sebe nasával celou Zemi.“
Výbuch mohl mít katastrofální následky v podobě radioaktivního spadu nejen pro Sovětský svaz, ale i pro jeho sousedy. Car bomba byla původně navržena tak, aby dosáhla síly výbuchu 100 megatun. Naštěstí se kvůli výšce, ve které byla bomba odpálena, obrovský oheň nedostal do kontaktu s povrchem Země, čímž se výrazně snížilo množství radioaktivního spadu.
Nicméně světová reakce na tento test byla okamžitá a jednoznačná. Nejen Spojené státy a jejich spojenci, ale celý svět odsoudil tento projekt. Andrej Sacharov, zděšený nejen sílou samotné bomby, ale také kumulativními účinky všech podobných testů, se stal silným zastáncem omezení jakéhokoli vývoje jaderných bomb.
V důsledku této události byla v roce 1963 podepsána částečná smlouva o zákazu jaderných testů, kterou podepsaly Spojené státy, Sovětský svaz a Velká Británie. Tato smlouva byla významným krokem směrem k omezení jaderných testů a snahou zabránit dalšímu šíření jaderných zbraní.
Car bomba zůstává i nadále jako připomínka neuvěřitelné síly, kterou člověk dokáže uvolnit. Je připomínkou nebezpečí, která jaderné zbraně představují a nutnosti mezinárodní spolupráce na jejich omezení a eliminaci.
