Článek
Kdykoliv se v České republice nebo na kdekoliv na světě přihodí nějaké neštěstí, je zaručené, že mezi nejzajímavějšími informacemi, které vyplavou na povrch, jsou ty od našich spoluobčanů, kteří se zabývají jedinou otázkou, kdo je viníkem? Ať už je to článek na internetu, nebo diskuse v hospodě, Češi mají jakousi nadpřirozenou schopnost najít viníka s rychlostí světla.
Jak je to možné, že se tito detektivové nevyskytují ve světě špičkových kriminalistických dramat, jako jsou Hercule Poirot nebo v příbězích s Jessicou Fletcher? Možná je to tím, že jejich dedukce nejsou jednoduše založeny na faktech a důkazech, ale spíše na pocitu, že něco prostě musí být špatně a někdo za to musí nést zákonitě vinu.
Podívejme se například na čerstvou událost, zřícení rozhledny v Markvarticích, kde se propadla plošina pod osmi dětmi, které následně spadly na další děti pod nimi. Neštěstí? Bohužel ano. Ale kdo za to může? Pokud se podíváte do komentářů pod článkem na Novinky.cz, je vše zcela jasné. Rozhledna byla prohnilá, ačkoli byla zprovozněna teprve před osmi lety. Vinu nesou jistě táboroví vedoucí a zaručeně byly ženského pohlaví, které na děti nedohlížely a místo toho se věnovaly svým mobilním telefonům.
Možná bychom mohli začít udělovat cenu pro toho, kdo dokáže najít viníka nejrychleji.
Ale zamyslel se třeba někdo někdy nad tím, jak těžce takovou událost nesou ti, kteří děti měli na starost? Lidé, kteří pracují s dětmi, velmi dobře vědí, jaká je to zodpovědnost a jak těžké je mít všechny děti neustále pod kontrolou. A co teprve děti samotné? Je třeba si uvědomit, že jsou to stále jen děti, zvlášť ve věku kolem 10 let, kdy jsou často nejrozpustilejší.
Měli bychom tedy nechat konečně soudy na našich vytrvalých internetových detektivech s prstem neustále namířeným na potencionální oběť? V každém případě bude lepší dát přednost těm, kdo jsou k tomu skutečně pověřeni, vyšetřovatelům, kteří se neuspokojí s povrchním prstem ukazujícím na někoho, kdo se zdá být nejsnadnější obětí.
Možná bychom měli přestat předstírat, že žijeme v detektivním seriálu, kde je vždy jednoduché najít viníka a kde všechny problémy jsou během hodinové epizody.
Život není seriál. Neexistuje žádný skript, který by předepisoval, co se má stát a který by nám poskytl jednoduché odpovědi. A viníci nejsou vždy tak jednoznační, jak bychom si možná přáli. Možná, že neustálou potřebu některých lidí najít viníka lze přičíst na vrub jisté fascinaci detektivními seriály typu Columbo nebo „To je vražda, napsala“.
Ale jak by asi Hercule Poirot řešil zapeklitou situaci s rozhlednou? Nejspíš by čekal na výsledek vyšetřování, než by na někoho ukázal prstem.
Zdroj: Novinky.cz
