Česká pošta jako drahý a dnes již zbytečný luxus

V dnešní době, kdy rostou snahy o maximální digitalizaci státní správy, se zdá fenomén České pošty jakýmsi zázrakem, který při životě drží snad už jen státní finance. Pokud by totiž pošta fungovala stejným způsobem jako soukromý subjekt, velmi brzy by ji postihl ekonomický pád.

Problémy České pošty jsou dlouhodobé

Čistý zisk tohoto státního kolosu dlouhodobě klesá spolu s tím, jak klesá nabídka poskytovaných služeb. Česká pošta byla na vrcholu v roce 2005, kdy byl její čistý zisk 667 milionů korun. Od té doby zisk setrvale klesal, až se pošta dostala v roce 2018 dokonce do červených čísel. Pokud si někdo myslí, že to bylo jen pár milionů, tak bude asi nemile překvapen, že těch pár milionů bylo ve výsledku 186.

Zajímavou skutečností ovšem je, že ta reálná provozní ztráta byla mnohonásobně vyšší, a to ve výši 1,075 miliardy korun. Taková čísla se ovšem moc nehodí zveřejňovat, a tak se opticky ztráta snížila o 800 milionů zaúčtováním plateb státu za univerzální služby. Už tehdy ředitel České pošty Roman Knap upozorňoval na to, že platby státu chodí pozdě a nelze tímto způsobem zkreslovat skutečný hospodářský výsledek.

Právě rok 2018 měl být rokem varovným, kdy se měla tehdejší vláda Andreje Babiše začít zabývat nutnou restrukturalizací České pošty. K té v částečné podobě došlo, když se podnik rozdělil na tři samostatné divize a plánoval přistoupit také k modernizaci poboček.

Marná snaha o částečnou restrukturalizaci

Hlavní problém tehdejšího restrukturalizačního plánu lze spatřit v tom, že se management státního podniku nechtěl vzdát balíkových služeb, ačkoli tato služba již v té době čelila silné konkurenci daného segmentu. Vzhledem k tomu, že pošta byla nucena také snižovat počty zaměstnanců, vznikl další problém. Balíky v nejkritičtějších obdobích neměl kdo doručovat a na služby jako Balík do ruky se snesla vlna kritiky od zákazníků, kteří si stěžovali, že ačkoli na balík čekali doma, byl jim bez upozornění uložen na pobočce České pošty.

I přes tyto dílčí kroky a vylepšenou platební morálku státu se pošta dostala do hlubší ztráty než v roce 2017. Ta sice byla nižší než očekávaných 900 milionů, ale manko 376 milionů taky není zrovna něco, čím by se chtěl jakýkoli manažer zrovna chlubit.

Dalo se už tehdy začít uvažovat o tom, že by se jeden z posledních podniků, kde je majoritním vlastníkem samotný stát, zprivatizoval?

Privatizace jako nejlepší řešení

Samozřejmě že ano. V tomto případě je záhadou, proč se o tom donedávna ani neuvažovalo. Přitom pro inspiraci bychom nemuseli chodit daleko. Německá Deutsche Post byla úspěšně privatizována v roce 1999, když dokonce balík akcií byl za výhodnějších podmínek nabídnut také samotným zaměstnancům pošty. Následně se pošta rozdělila do několika divizí, kde každá obsluhuje jednotlivé segmenty poštovních služeb. Obdobným způsobem postupovali také v Rakousku vstupem na burzu v roce 2007.

Po samotné privatizaci volají i mnozí ekonomové, kteří ji zdůvodňují tím, že základní služby by bylo možné ponechat ve stávající formě a komerční sektor by mohl být zprivatizován. Proti se ovšem staví hlavně vládní politici. Ekonomové za tímto postojem shledávají obavu z reakce veřejnosti, která je nepochopitelně na otázku České pošty zvlášť citlivá.

Zde tedy vyvstává otázka, kdo poštu takovou, jak ji známe dnes, vlastně potřebuje?

Když se zajdete podívat na jednotlivé poštovní pobočky, tak většinu klientely tvoří senioři a v určitém období kolem 10. dne v měsíci lidé, kteří si formou poštovní poukázky vyzvedávají sociální podporu. Mně osobně se jakákoli nutná cesta na poštu, kde mám uloženou doporučenou zásilku, vysloveně příčí. I to byl důvod, proč jsem si nakonec zřídil datovou schránku.

Kdo vlastně dnes ještě chodí na poštu?

Samozřejmě rozumím, že ne každý senior je schopen sám si online služby zřídit, ale z vlastní zkušenosti vím, že v případě důchodců se nejedná o neinteligentní bytosti, a když se jim zpočátku pomůže, později si na nabízené pohodlí rádi zvyknou. Chápu i to, že cesta na poštu je pro některé zažitým zvykem, kterého se z jakéhokoli důvodu nechtějí vzdát.

Nejčastějším argumentem bývá to, že si na poště senioři vyzvedávají důchod a platí zde inkaso. V dnešní době se mi ovšem toto řešení nezdá jako nejšťastnější, když nikdy nevíte, kdo vám stojí za zády, a stačí chvilička nepozornosti, abyste o celý vybraný důchod přišli za nejbližším rohem.

Chápu i ty, kterým pomocí poštovních poukázek chodí sociální podpora. Většina z nich totiž nemá motivaci založit si bankovní účet, například z důvodu, že čelí exekuci. No a pro exekutory je nejjednodušší sáhnout dlužníkům právě na bankovní účet a obstavit ho.

Jinak na poště potkáte lidi jako já, kteří jsou na poštu nuceni dojít kvůli jedné zásilce jednou za půl roku. Jinak vlastně poštu ani nepotřebují. Marně přemýšlím, co bych já vlastně v dnešní době od pošty mohl potřebovat.

Privatizovat se bude. Čím dříve, tím lépe

Za mě je nejlepším řešením Českou poštu zprivatizovat. Oddělit listovní služby od komerční sféry a pobočkovou síť významně zredukovat. Ve městě, kde žiji, je jedna hlavní pošta, kde je patnáct přepážek a ve špičce jedou tři. Ptám se tedy, proč kvůli třem přepážkám musí tato pobočka sídlit v třípatrové budově, která je navíc energeticky vysoce nehospodárná?

Věřím, že takových poboček bychom v republice našli mnohem více, a pokud chceme po státu, aby hospodařil úsporně, je privatizace České pošty jednou z možností. Ovšem nelze to považovat za spásný krok, který stát vyvede z krize.

Zdroj: Čt24, Česká pošta, Wikipedie.de