České zdravotnictví v přesčasové křeči

Poslední dobou na mě jde jakási horečka při přemýšlení nad tím, jestli vůbec bude mít kdo sloužit po novoroční půlnoci na pohotovostech. A nejsem jistě sám, kdo si tuto otázku pokládá. Většina obyvatel České republiky se potí nad horkou otázkou, která je tak prozaická, že dokáže způsobovat bolest. Kdo nám bude zašívat naše tržné rány, podávat léky tišící bolest a svým způsobem krýt záda, když se zdravotníci vymezí proti přesčasové práci?

Šest tisíc lékařů ze třinácti tisíc už hodilo rukavici na chirurgický stolek a podalo výpovědi z přesčasové práce. Pokud se přidají sestřičky, zdravotní asistenti a další členové zdravotnického personálu, máme zaděláno na velmi nebezpečnou hru o holé životy nás všech.

Většina lidí argumentuje tím, že průměrná mzda lékařů se pohybuje v řádech desetitisíců a nemají tak důvod si na cokoli stěžovat. Ale pamatujme na to, že každá mince má dvě strany. Není tomu jinak ani u lékařské profese, kde tou odvrácenou stranou je, že 40 % z platu lékaře tvoří právě přesčasy.

Co je však mnohem horší, je to, že i lékař je jen člověk a při takovémto tempu je to hlavně vyčerpaný člověk. To je to poslední, co potřebujete vědět ve chvíli, kdy ležíte na operačním stole a nad vámi se sklání chirurg se skalpelem v ruce.

Politici horem dolem tvrdí, že přesčasy jsou dobrovolné. Když ovšem v našem zdravotnictví chybí dlouhodobě čtyři tisíce lékařů a pět tisíc sester, jak moc „dobrovolné“ to vlastně je?

Když se podíváme na stovky hodin přesčasové práce, můžeme se divit, že takové protesty vznikají?

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek hasí vzniklý požár a ujišťuje zdravotnický personál, že udělá vše proto, aby pasáž umožňující odpracovat až 832 přesčasových hodin (dosud je to polovina) byla z novely zákoníku práce vyjmuta. Jak to chce udělat vlastně ani netuším, když novela již prošla sněmovnou.

Nejde však jen o přesčasy. Samostatnou kapitolou jsou také mzdy. Nejen lékaři, ale i sestry volají po férovém ohodnocení. Proč by sestra s několikaletou praxí a zásluhou o záchranu životů měla dostávat podprůměrnou mzdu? Vždyť tady nejde o člověka, který pouze servíruje kávu panu primáři. Tady jde o profesionála, který se stará o naše zdraví, náš život.

Vláda nabízí sliby a kompromisy. Nicméně, některé věci se prostě nedají schovat za politické sliby. Když nemáte dostatečný personál, potřebujete ho najmout, ne ho vyčerpat. Návrhy o snížení administrativní zátěže a posílení digitalizace jsou jistě fajn, ale to je jen slabá náplast na ránu, která potřebuje chirurgický zákrok.

První leden je už skutečně za rohem a já jen doufám, že na potápějící se lodi zvané české zdravotnictví zůstane dostatek zdravotníků, kteří nám všem budou ochotni zachraňovat kůži. A budou za to náležitě oceněni.

Zdroj: ČT24.cz, Seznam Zprávy