Článek
Tato lidská tragédie se stává jakýmsi českým 11. zářím. Ani ne tak pro svůj rozměr z pohledu České republiky nebo globální dopad, ale pro to, jak hluboce a neodvratně zasáhla do našeho kolektivního vědomí, kdy jsme všichni šokováni událostmi, které jsme do dnešního dne znali jen z Ameriky a vždy jsme se nad nimi nechápavě podivovali.
Jako národ žijeme dlouhodobě s pocitem bezpečí, který nám život v Česku poskytuje. Jsme hrdí na svoji historii, kulturu a pocit společné identity. Ale v tento osudný den jsme bez varování nuceni čelit realitě, která byla dříve vzdálená a neznámá. Realitě násilí, ve které jen stěží hledáme nějakou logiku nebo smysl, který by nám dodal rozumné vysvětlení.
Jsem šokován událostmi na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Chtěl bych vyjádřit hlubokou lítost a upřímnou soustrast rodinám a příbuzným obětí, které si střelba vyžádala. Chci poděkovat občanům, že respektují pokyny bezpečnostních složek a poskytují maximální součinnost.
V důsledku tohoto incidentu se každý z nás, od studentů po politiky, od učitelů po rodiče, logicky zamýšlí nad otázkami, které jsme dříve považovali za nepodstatné. Jak můžeme lépe chránit školy, města a nakonec i svůj vlastní domov? Lze vůbec nějakým způsobem zajistit, aby se podobná tragédie nikdy neopakovala? Příliš mnoho otázek, na které jen těžko hledáme adekvátní odpovědi.
Ale to, co činí tento den českým 11. zářím, není jen samotná hloubka tragédie, ale také to, jak nás tato událost spojuje. Vidíme, jak lidé po celém Česku vyjadřují svůj soucit, solidaritu a podporu těm, kteří byli samotnou události přímo zasaženi. Najednou jsou politické rozpory alespoň na okamžik odsunuty na vedlejší kolej ve jménu společného smutku a vzájemného porozumění.
Mé srdce je s těmi, kteří přišli o život při dnešní nesmyslné střelbě v Praze, s těmi, kteří byli zraněni, a s českým lidem. Naše úřady jsou v kontaktu s českými policejními složkami a jsme připraveni nabídnout další pomoc, pokud bude potřeba.
Právě v těchto chvílích, kdy naše společnost stojí před tvrdou zkouškou, se ukazuje naše pravá síla a charakter. Není to jen o obnově bezpečnosti a důvěry, ale také o obnově našeho společného ducha a odhodlání jít dál, silnější a sjednocenější než kdy předtím.
Tento smutný den tak pro nás neznamená jen den, kdy jsme v myšlenkách s příbuznými obětí. Je to také den, kdy se ukazuje, co je pro nás jako národ důležité. Je to naše odhodlání stát pevně bok po boku v dobrých i špatných časech. Je to naše schopnost vybudovat z tragédie most k porozumění a změně, a především naše nezlomná víra ve společnou budoucnost, kde bezpečí, láska a soucit převládají nad strachem a násilím.
Přál bych si, aby tato tragédie, tak bolestivá a nepochopitelná, zůstala navždy připomínkou naší společné lidskosti a vzájemné závislosti. A nechť z této bolesti vyroste nová naděje a odhodlání k lepší, bezpečnější a sjednocenější budoucnosti pro nás všechny.
