Článek
Je pro mě fascinující sledovat, jak se v zemi, která vede evropské statistiky v počtu rozvodů a současně se potýká s poklesem sňatků, hraje na melodii ochrany tradičních hodnot. Čím to je, že v době, kdy většina manželství končí rozvodem v horizontu dvou let, se stále bráníme uzákonění manželství pro všechny?
Představa o tradiční rodině, o které se tak často mluví, se v posledních letech změnila tak dramaticky, že slovo „rodina“ ztratilo svou původní a skutečnou váhu.
Podívejme se na to v kontextu: většina manželství se rozpadne během prvních dvou let, mnozí lidé volí život ideálně v neformálním svazku, a někteří dokonce úplně rezignují na myšlenku založení rodiny. Jak je tedy možné se schovávat za pojem tradiční rodiny, když vypadá takto rozmanitě?
Ale co je ještě absurdnější, je argumentovat církví, která považuje manželství za posvátný svazek mezi mužem a ženou. V zemi, kde se k víře hlásí pouze 18,7 % populace a jen zlomek z nich se hlásí přímo k nějaké církvi, je tento argument přímo směšný. Skutečně se snažíme zachovat tradiční kulturní hodnoty, nebo je to jen krátkozraký konzervatismus, který nás zaslepuje?
„Jedinou diskriminaci při pohledu do českého právního řádu vidím v tom, že můj syn nemá možnost uzavřít trvalý svazek podle občanského zákoníku s tím, koho má rád. A láska je to, co je na prvním místě,“ zdůrazňuje @SebelovaM. #InterviewPlushttps://t.co/B5PUnvO4ww
— Český rozhlas Plus (@CRoPlus) June 5, 2023
Osobně v tom vidím šanci pro změnu. Pokud můžeme dát dítěti možnost žít šťastný život ve společenství lidí, kteří ho budou mít rádi, proč bychom tomu měli bránit? Není přece důležité, zda dítě vychovává muž a žena, dvě ženy nebo dva muži. Důležité je dát šanci pro spokojený život těm dětem, které by jinak byly odkázány na život v dětských domovech.
Děti oproti nám mají totiž jednu obrovskou výhodu, že nejsou ovlivněny předsudky ani společenským názorem. Chtějí jen jednu věc: lásku a pochopení. A pokud může být manželství stejnopohlavních párů jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, měli bychom to podporovat.
Kdo ví, možná právě tyto nové rodinné struktury budou mít pozitivní vliv na to, že se dostaneme z nelichotivých tabulek v počtu rozvodů. Možná právě tyto rodiny zajistí spokojené dětství dalším dětem, z nichž mohou vyrůst vynikající vědci, doktoři a další důležití členové naší společnosti.
Ve světle toho všeho je zřejmé, že konzervatismus nemusí nutně znamenat zachování tradičních hodnot za každou cenu. Může také znamenat přijetí nových možností a přizpůsobení se novým realitám. A možná právě v tomto procesu přijetí a přizpůsobení se najdeme novou definici „tradiční rodiny“, která lépe vyhovuje našemu současnému světu.
