Článek
Delší dobu přemýšlím nad otázkou, která se vznáší ve společnosti jako neviditelný, ale všudypřítomný duch a poslední mediálně známý případ ji opět vyvolal. Chrání snad náš právní systém více samotné pachatele než oběti trestných skutků? Právě nedávný rozsudek nad nevlastním otcem, který opakovaně zneužil svou nevlastní dceru, vyvolal v mnohých z nás opět pocit jakési nespravedlnosti.
Dovolím si tvrdit, že veřejnost je šokována verdiktem soudu, který vzal v potaz polehčující okolnosti v tom smyslu, že se obžalovaný musí starat o rodinu a zohlednil také jeho složité majetkové poměry. Původní tříletý trest vyměřený okresním soudem mu tak byl ponížen pouze na podmínku. Věřím, že nejsem jediný, kdo má dojem, že brutalita jeho činu by si však zasloužila daleko přísnější trest. I díky tomuto verdiktu se nám totiž může zdát, že se zde právo otáčí k obětem zády, zatímco pachatelé stojí v pomyslném stínu jistoty mírnějšího postihu.
Tresty za znásilnění znovu tématem veřejné diskuze – kromě jiných pro demonstranty před sídlem ministerstva spravedlnosti. Upozorňovali hlavně na případ dívky několik let zneužívané otčímem >> https://t.co/kq6vfQUiu3
— ČT24 (@CT24zive) January 23, 2024
Původně mu okresní soud uložil 3 roky vězení – krajská… pic.twitter.com/R7g5gYTHKB
Stejně paradoxní situace nastává i v případech sebeobrany. Když se člověk brání útočníkovi a náhodou mu způsobí vážnější zranění, může odejít od soudu s vyšším trestem než původní pachatel. Jak je možné, že sami sebe můžeme vystavit riziku trestního stíhání, když se jen snažíme chránit to, co je nám nejbližší, náš život, zdraví nebo domov?
Napadá mě situace, kdy se mi někdo vloupe násilím do domu a já se rozhodnu aktivně bránit. Neměl bych v tu chvíli mít pocit jistoty, že se mi u případného soudu dostane dostatečné podpory ze strany systému než se obávat toho, že se ocitnu v roli obviněného? Právo by přece mělo být jakýmsi majákem spravedlnosti, a ne se obracet proti obětem.
Tyto situace v nás vyvolávají zákonitě otázky o míře spravedlnosti a o účelu našeho právního systému. Neměl by právě tento systém stát pevně na straně obětí? Není na čase, aby se zákonodárci a soudci zamysleli nad tím, zda současný systém opravdu plní svůj základní účel a že skutečně chrání a slouží spravedlnosti?
Podle mého názoru jde o závažný problém, který vyžaduje hlubokou reflexi a možná je na čase přemýšlet nad důležitými změnami. Je potřeba se zblízka podívat na to, zda jsou naše zákony a jejich uplatňování opravdu spravedlivé.
Je bezesporu nutné hledat rovnováhu mezi právy pachatelů a ochranou samotných obětí. Nikdo nezpochybňuje to, že pachatelé mají právo na spravedlivý soudní proces, ale nikdy by to nemělo být na úkor obětí, které si přejí spravedlnost.
Zdroj: ČT24.cz, Eurozprávy.cz