Článek
Francis Galton je jednou z těch postav, jejíž jméno není tak známé, pokud nejste ponořeni do studia genetiky, statistiky, nebo dokonce forenzní vědy. Nicméně Galton, britský vědec a bratranec Charlesa Darwina, je považován za zakladatele moderní daktyloskopie. Vědy o otiscích prstů. Jeho práce změnila tvář kriminalistiky a zanechala nezaměnitelný otisk na oboru, který je doslova závislý na nezaměnitelnosti.
Galton se narodil v roce 1822 do rodiny prosperujících průmyslníků. Své vědecké nadání prokázal již v útlém věku. Ponořil se do studia různých disciplín, včetně meteorologie, psychologie a statistiky, ale byl to hlavně jeho zájem o genetiku a dědičnost, který ho nakonec přivedl k otiskům prstů.
Jeho zájem o studování otisků prstů se rozvinul, když se zabýval výzkumem dědičnosti a variabilitě mezi jednotlivci. V té době se v Indii otisky prstů používaly k identifikaci jednotlivců při podpisu smluv, ale nikdy nebyly systematicky studovány. Galton se domníval, že otisky prstů by mohly být dalším prostředkem k měření lidské variability.
V roce 1892 publikoval knihu s názvem „Fingerprints“, ve které prezentoval výsledky svého rozsáhlého výzkumu. Zjistil, že otisky prstů jsou jedinečné pro každého jednotlivce a zůstávají neměnné po celý život. Dokázal identifikovat tři základní prvky otisků prstů: levý a pravý oblouk, smyčku a spirálu.
Galtonova práce představovala významný zlom v oblasti kriminalistiky. Po přijetí těchto teorií bylo v Londýně v roce 1901 zřízeno první oddělení pro otisky prstů, což značilo začátek nové éry v kriminalistice.
V průběhu 20. století se daktyloskopie stala jedním z nejdůležitějších nástrojů pro identifikaci podezřelých a usvědčení pachatelů trestných činů. Příběhy o úspěšném použití otisků prstů jako důkazní břemeno jsou hojné a občas i napínavé.
Jeden takový případ je příběh Willa Westa a Williama Westa, dvou mužů, kteří byli v roce 1903 uvězněni ve věznici Leavenworth v Kansasu.
Oba měli skoro identický vzhled a stejné jméno, ale oba trvali na tom, že nemají mezi sebou žádné příbuzenské vztahy. Jednalo se o skutečně zvláštní situaci, která zdánlivě vyzývala k nemožnému. Ale díky nové metodě, kterou představil Francis Galton, bylo možné přesně zjistit, jak tyto dva muže od sebe rozlišit. Díky nové metodě bylo prokázáno, že jejich otisky prstů jsou zcela odlišné, což jednoznačně ukázalo, že jde o dva různé osoby. Tento případ vedl k zavedení systému otisků prstů v amerických věznicích.
Další případ pochází z Velké Británie, kde byl v roce 1905 poprvé odsouzen muž za vraždu na základě důkazů získaných z otisků prstů.
Thomas Jennings byl obviněn z vraždy poté, co byl nalezen jeho otisk prstu na dveřích domu, kde byla spáchána vražda. Bylo to poprvé v historii britské kriminalistiky, kdy byla taková technika použita k získání přesvědčivého důkazu, který vedl k odsouzení za závažný zločin. Případ Thomase Jenningse byl tak průlomový, že otevřel dveře k širšímu přijetí daktyloskopie jako standardní metody pro identifikaci podezřelých.
Svou cestu si daktyloskopie našla i do našich končin. V Praze od roku 1891 koncipista František Protivenský pokusně snímal otisky prstů vězňů pro studijní účely a od roku 1903 na své náklady pořizoval daktyloskopické otisky a zakládal je do soukromé sbírky. Dne 9.9.1908 byla v českých zemích oficiálně zavedena daktyloskopie jako jediný identifikační prostředek.
Francis Galton možná nebyl kriminalista, ale jeho vliv na kriminalistiku je nezaměnitelný. Jeho práce na otiscích prstů přinesla revoluci v oblasti forenzní vědy a stále tvoří základ mnoha vyšetřovacích technik používaných dnes.
Ačkoli se technika sběru otisků prstů vyvinula a vylepšila od dob tohoto vědce, základní principy, které stanovil, zůstávají stejné. Jeho odkaz zůstává v oblasti kriminalistické vědy nezaměnitelný a jeho práce přetrvává i více než století po jeho smrti.
