Článek
Ze dne na den jsme se ocitli v době, kdy jsme mohli bez jakéhokoli omezení svobodně podnikat. A podnikat chtěl skoro každý v mém okolí. Je pravda, že nabídka toho, jak a v čem podnikat se rozrůstala raketovým tempem. Moc dobře si pamatuji, jak svůj podnikatelský sen začali žít i moji rodiče. Problém byl ovšem v tom, že jak byla nabídka široká, bylo těžké odhadnout, co bude skutečně úspěšné.
Dnes už dobře vím, že ke své smůle se rozhodli pro snad nejhorší podnikatelskou možnost. Ačkoli v té době, a rozhodně ne na začátku, to tak nevypadalo. Rozhodli se totiž pro přímý prodej. V jednu chvíli se tak náš byt proměnil ve skladiště kosmetiky z Černého moře, následně v přehlídku hrnců. I já osobně jsem se snažil rodičům pomáhat žít svůj sen o vydělaném miliónu a ve škole oslovoval spolužáky, zda by jejich rodiče nechtěli u sebe doma uspořádat „předváděčku“. Když poptávka po hrncích opadla, rodiče se pro změnu vrhli na prodej vysavačů, které dokázaly vysát roztoče a další havěť, o které jste do té doby ani neslyšeli.
Ale ne všichni se zaměřili na přímý prodej. Devadesátá léta byla zlatou érou hlavně pro ty, kteří věděli, jak správně spekulovat. Někteří zbohatli na privatizaci státních podniků, které koupili za zlomek jejich hodnoty a následně prodávali po částech. Byl to čas, kdy se mohlo na zdánlivě banálních věcech, jako je prodej nemovitostí nebo akcií vydělat jmění.
Většina z nás ovšem nebyla tak odvážná nebo prozíravá. Spíše jsme se plahočili od jedné příležitosti k druhé, doufajíce, že právě ta následující nás katapultuje na vrchol finanční pyramidy. Bylo to období, kdy se začaly objevovat první velké obchodní řetězce, které nabízely vše od potravin po elektroniku. Někteří z nás se rozhodli pro investice do akcií formou kupónové privatizace. Ta se zpočátku zdála jako jedna z rozumných investic, ale jak čas ukázal, i na tento dobře zamýšlený krok ze strany státu se dokázali přisát lidé, kteří tento záměr a důvěru lidí pouze využili ke svému vlastnímu obohacení.
Je to tak. Ne všechny cesty k bohatství byly úplně čisté. Nesmíme zapomínat, že devadesátá léta byla také dobou, kdy se začal formovat organizovaný zločin, a někteří na tomto tmavém aspektu nově nabyté svobody také profitovali. Bylo to riskantní, dost často nebezpečné, ale pro některé to byla cesta, jak se rychle a relativně snadno dostat k penězům.
Většinou se jednalo o lidi, kteří dokázali chytit dobu správně za pačesy a stali se milionáři. Ti méně šťastní nebo méně prozíraví zůstali stát na startovní čáře s hrnci a kosmetikou v rukou.
Tenkrát se říkalo, že peníze leží na ulici a že je stačí jen sebrat. Mnozí z nás se snažili, ale jen někteří to opravdu dokázali. A jak se ukázalo, ne vždy to bylo tím nejčistším způsobem. Ale to je už jiný příběh. Devadesátá léta byla doba plná příležitostí, ať už legálních, či nelegálních. A naši rodiče byli ti, kteří si vybírali, jakou cestou se vydat.
