Článek
Proruské hlasy jsou ohledně masakru z roku 2014 nesmlouvavé a považují ho za jasný válečný zločin, ve kterém zemřelo více než sto osob. Mnohdy jej také předkládají jako jednu z hlavních příčin, kvůli které nakonec došlo k vojenské intervenci ze strany Ruské federace. S pravidelnou obměnou je masakr v Oděse předhazován zastánci ruské agrese ve všech možných internetových diskuzích a na sociálních sítích, kde je vykreslován jako upalování nevinných lidí.
Jak se tedy jednotlivé události odvíjely?
Nemá smysl se rozepisovat úplně dopodrobna, ale pokusím se obsah shrnout na podložená a strohá fakta. Veškeré informace k masakru jsou lehce dohledatelné, a kdo chce, ten si je najde. Druhou variantou samozřejmě je slepě věřit jednoduchým titulkům: „Ukrajinští fašisté upálili zaživa mírumilovné Rusy“. Je to každého svobodná volba. Zdroje, ze kterých čerpám informace pro tento článek, samozřejmě také přiložím v jednotlivých odkazech.
Dne 2. května se v Oděse uskutečnil pochod fotbalových fanoušků týmů Čornomorec Oděsa a Metalist Charkov na podporu jednotné Ukrajiny. V davu se samozřejmě mísili i různí radikálové z obou fanouškovských táborů. K tomuto davu se postupně přidávali i obyčejní obyvatelé města.
V průběhu pochodu došlo k několika potyčkám s odpůrci Majdanu, kteří byli nezvykle kvalitně vyzbrojeni. Jednalo se o neprůstřelné vesty, helmy, a dokonce střelné zbraně. Klid ohlášeného pochodu chtěli narušit také odpůrci ukrajinské vlády, kteří ke své mobilizaci využili hlavně sociální sítě.
Euromajdan
Na možné střety byla připravena taktéž policie, která pochod z dálky monitorovala a v pozdější fázi střetu se snažila oba tábory od sebe oddělit za pomocí vytvoření nepropustného kordonu. I přes tato opatření si střety vyžádaly první oběti (vyšetřování nedokázalo určit, z kterého tábora oběti jsou) a více jak sto raněných.
Během zásahu se proukrajinským demonstrantům podařilo zmocnit se hasičského auta a pomocí vodního děla se snažili dav rozehnat. Mezitím už na sociálních sítích kolovaly informace o prvních obětech. To podnítilo ještě větší agresi vůči proruským aktivistům.
Ti již dříve na schodišti před budovou Domu odborů vytvořili provizorní barikády, ze kterých poté zahájili ústup do samotné budovy. Opuštěný stanový tábor se okamžitě stal terčem útoku fotbalových radikálů.
V davu do té doby byly jako zbraň vidět hlavně tyče, kameny, ale byly případy, kdy došlo k použití střelné zbraně. Ze závěrů vyšetřovatelů ovšem není jasné, která strana jako první použila zápalné lahve.
Ty byly označeny jako hlavní příčina následného požáru. Někteří svědci uvedli, že Molotovovy koktejly byly házeny nejen ze střechy budovy proruskými přívrženci, ale také z opačné strany konfliktu, kteří zápalné lahve házeli převážně na okna Domu odborů.
Podle vyšetřovací komise EU bylo příčinou neštěstí vzplanutí barikády před vchodem do budovy, kde se oheň následně rychle rozšířil do vstupních prostor budovy. Další velké ohnisko bylo lokalizováno na schodišti mezi třetím a čtvrtým patrem budovy.
K rychlému šíření požáru napomohl také nahromaděný nepořádek v prostoru budovy, který měli na svědomí proruští separatisté. Jednalo se hlavně o větší množství dřevěných palet a byl zde nalezen také 17 litrový barel od benzínu.
Požární jednotky se bohužel díky vzniklému chaosu dostaly k budově až 45 minut po prvním hlášení, a i kvůli pozdnímu zásahu v budově nakonec zahynulo minimálně 42 osob. Počet obětí se u různých zdrojů rozchází, ale jedná se o odchylku v řádu jednotek. Samotný konflikt si vyžádal 48 obětí na životech.
Vyšetřovaní provázela politická vůle dopadnout co nejdříve viníky a postavit je před soud. Takto vyvíjený tlak na policejní vyšetřovatele bohužel vedl jen k procesním chybám a k obvinění 19 osob, které, jak se u soudu později ukázalo, nebylo oprávněné.
Jedinou potrestanou osobou je tak identifikovaný střelec, kterého se podařilo zpacifikovat krátce po činu a předat do rukou policejních orgánů.
Vyšetřování neštěstí se zastavilo z několika důvodů. Většina proruských demonstrantů, které by si soud rád předvolal, je těžké dohledat. Nacházejí se na Ruskem okupovaném území, na Krymu nebo v zahraničí. Ukrajinské soudy mají samozřejmě možnost udělit trest i v nepřítomnosti obžalovaných, ale její trestní právo neumožňuje žádat od okolních států jejich vydání pro výkon trestu.
Po téměř deseti letech od události tak víme jistě, že se nejednalo o úmyslný čin za účelem upálit nevinné obyvatele Oděsy. Obě strany konfliktu se dopustily násilností, a i přes včasná varování nedokázala policie zabránit násilnostem a zajistit bezpečnost.
Zdroj: Europa.eu, The Guardian, un.org
