Článek
Sledovat politické debaty ohledně toho, kdo za tak vysoký dluh může, doporučuji jen těm, co jsou zrovna v nějakém drogovém opojení nebo hluchoněmým. Ono je totiž úplně jedno, kdo se nám snaží vysvětlit důvody rychlého tempa zadlužení. Opozice tvrdí, že za to může aktuální vládní kabinet, koalice vidí jako hlavního viníka předešlou vládu Andreje Babiše.
A občan aby se v tom vyznal. Toho ovšem nemusí zajímat v konečném důsledku, kdo je hlavním viníkem, ale kdo s tím hodlá něco udělat. Vládní politici by si totiž měli uvědomit, že co se stalo dříve, to už změnit nelze, a měli by se soustředit na blízkou budoucnost. V tu chvíli musí přijít opatření nyní. Ne za rok, ne za dva, ale teď.
Variant je více. Od fiskálních opatření, jako je zvýšení daní nebo snížení veřejných výdajů, až po strukturální reformy, které mohou obsahovat reformy důchodového systému, pracovního trhu a daňového systému.
Čísla totiž mluví jasně, státní dluh v prvním čtvrtletí narostl na skoro tři biliony korun. Teoretický dluh každého občana České republiky tak činí 284 534 korun a každým ránem, kdy se probudíme, náš dluh roste. Sice nepatrně, ale roste. A brzdící opatření stále nepřicházejí.
Dobrá, jste proti zvyšování daní, pane @KarelHavlicek_. Ale co říkáte v této relaci o úsporách? Nic. Proč se to video tedy jmenuje “Konsolidace”? Náš problém má rozměr>200 mld a Vy jste jeho pachatelé. Měli byste přijmout odpovědnost a pomoci vládě s jeho léčbou. Ne jenom kecat. https://t.co/mpJ9SmGt9a
— Miroslav Kalousek🇺🇦🇨🇿 (@kalousekm) April 21, 2023
Příčinu lze hledat ve vládní koalici, kde je pět názorově odlišných politických stran, které poslední dny přicházejí s návrhy, které naopak státní výdaje navyšují. Rozumím vyjádřením, že nelze dostat do finančních problémů sociální skupiny, jako jsou rodiny s malými dětmi a samoživitelky.
Pro razantnější zásah do výdajové strany státu je hlavně ODS. Naráží ovšem právě u svých koaličních partnerů, převážně KDU-ČSL, která je velmi citlivá na jakákoli opatření, která by mohla mít dopad právě na nízkopříjmové skupiny.
Jasně patrné to bylo ve chvíli, kdy světlo světa spatřil návrh ministerstva financí o úpravě sazeb DPH. Krásně se zde ukázalo, že ani na tak banálním opatření nepanuje shoda napříč politickým spektrem.
Jedna věc je ovšem jistá. Česko naskočilo na rozjetý vlak, který nikdo neřídí a za záchrannou brzdu se kdokoliv bojí zatáhnout. Vláda ovšem musí přijít s konsolidačním balíčkem, a to i s rizikem, že v příštích volbách svůj mandát neobhájí.
Čas plyne rychle. Zatím lze za tu pomyslnou záchrannou brzdu zatáhnout. Bude to bolet, ale je lepší malá boule na hlavě než počítat padlé.
