Článek
Nyní se však ukazuje, jak hluboce jsem se mýlil. Chápu, že politické boje jsou nedílnou součástí politiky, ale měl jsem vždy za to, že politici tímto pouze hájí své postoje, případně svým prostřednictvím postoje svých voličů.
To, čeho jsme však svědky poslední dva roky, se snad nemůže líbit vůbec nikomu. A je vlastně úplně jedno, které politické strany jste příznivcem, zda je vám bližší levicová nebo pravicová politika.
Říkám si, že v ideálním světě by zde bylo k dispozici restartovací tlačítko. Takové, které by po aktivaci kompletně restartovalo aktuální politickou kulturu a začalo se od začátku a bez poskvrny. Nechci, aby to vyznělo, jako bych byl proti odlišným politickým názorům, to určitě ne. Jsem však znechucen chováním jednotlivých politiků, kdy dochází k osobním útokům na samé hranici osobních urážek.
To, kam se řítí naše politická scéna nám krásně ukázala mimořádná schůze sněmovny. Upřímně musím říct, že obdivuji každého, kdo vydržel sledovat dění alespoň deset minut v kuse. Já to nevydržel a raději si přečetl shrnutí v online přenosu na Novinky.cz.
Bez ohledu na to, koho volíme, přemýšlím, čím jsme si to zasloužili, že nemáme politikou kulturu, za kterou bychom se nemuseli stydět. Nebo si za to můžeme sami? A je řešení to, že v příštích volbách budeme volit netradiční politické strany? Obávám se, že nikoli. Příkladem nám může být právě hnutí ANO, které na samém počátku svého politického startu představovalo zajímavou alternativu, které chtělo zatočit hlavně s korupcí v naší zemi.
Když se na to však podívám dnešníma očima, tak i na tomto hnutí lze krásně pozorovat onu, zřejmě přirozenou, přeměnu v klasickou politickou stranu, která je ochotna udělat téměř cokoli jen proto, aby se vrátila nebo udržela u moci.
Podobné politické boje, kdy se politická kultura otřásala ve svých základech, jsme mohli pozorovat v devadesátých letech, kdy se ve vedení země pravidelně střídaly dvě politické strany, ODS a ČSSD. Tehdy jsem to považoval za jakousi porodní bolest, kterou je nutné překonat k tomu, aby se utvořila česká politická tvář.
Anketa
Jenže ani z tehdejší doby si nevybavuji, že by politická kultura spadla na své pomyslné dno tak, jak se to děje nyní. Jedinou vážnější kaňkou, která upoutala pozornost i světových médií, byl pohlavek Miroslava Macka, který uštědřil Davidovi Rathovi. Jenže hlavní rozdíl je v tom, že tato situace byla svým způsobem spíše humorná než vážná. To se ovšem o aktuální situaci říct nedá. Minimálně já na tom něco, co by závažnost situace alespoň trochu odlehčovalo, hledám skutečně marně.
Jak jsem se již zmínil, nedokážu se zbavit dojmu, že naše politická kultura se nachází na svém dně a vyškrábat se zpátky nahoru bude skutečně těžké. Když se totiž podívám na alternativy, které se nabízí pro příští parlamentní volby a dosud zveřejněné volební průzkumy, tak se obávám, že se z toho dna budeme vyškrábávat hodně dlouho.
Pomocné zdroje:
