Článek
Tohle se mi stává večer co večer, nebo spíše nad ránem, když dorazím z práce. Vždycky přijedu hladový a s nedolatelnou chutí na něco teplého. Nehledejte v tom dvojsmysl, žádný tam není. Spíše mám na mysli něco, co se dá jíst bez problémů lžící a nezanechá to po sobě spoušť po celé kuchyni. V lednici na mě mrkla svíčková, kterou jsem si donesl pár dní zpět z práce. Znělo to jako fajn nápad. Minimálně do chvíle, než jsem udělal osudovou chybu.
Dal jsem to celé ohřát do mikrovlnky s vidinou ušetřeného času, který mohu poté věnovat spánku.
Samozřejmě jsem si normálně vědom, že kuchař, který ohřívá jídlo v mikrovlnce, je stejný barbar jako hasič, co vypaluje na zahradě trávu v období sucha. Ale hlad je někdy prostě silnější, spánek taky, a hrnec se mi kvůli tomu špinit nechtělo. Dvě minuty. Nic. Během třetí minuty to začalo zvláštně bublat. Čtvrtá minuta. Exploze. Když jsem otevřel dvířka, svíčková byla po celém obvodu této kouzelné skříňky. Původně kypré knedlíky se smrskly do něčeho, co přípomínalo tvarem kus polystyrénu, a maso? To bylo tak studené, že by na něm mouchy mohly bruslit.
Mikrovlnka funguje skutečně zvláštním způsobem a znáte ho jistě všichni. Omáčku vám nahřeje na teplotu jaderného reaktoru, zatímco maso zůstane ledové jako reklama na zimní radovánky. Zcela logicky se nabízí to celé promíchat, a taky jsem to zkusil. Knedlíky po tomto experimentu vypadaly skutečně jako kus molitanového těsnění a celé to chutnalo jako nepovedený pokus z chemické laboratoře.
Vlastně nechápu, že ještě někdo nevyhlásil celosvětové referendum o zákazu těchto přístrojů. Kolik ještě původně dobrých, a možná i skvělých, a hlavně nevinných jídel musí padnout za oběť této moderní vymoženosti? Kolik omáček ještě musí skončit po stěnách mikrovlnky, než řekneme dost?
Mikrovlnka není kuchyňský spotřebič. Je to zbraň hromadného znechucení. A každé jídlo, které do ní vložíte, je již předem odsouzeno k totální záhubě. Možná že by bylo milosrdnější onen pokrm vzít a hodit rovnou do koše.
I přesto všechno ji dál používáme. Protože jsme unavení, hladoví, odevzdaní a hlavně zpohodlnělí. Jenže tak funguje většina spotřebičů v naší domácnosti. Jenže si to uvědomíme až ve chvíli, kdy na konci ohřevu kousneme do knedlíku, který chutná jako vypraná ponožka.
