Hledání viníka vlastních problémů. Od Romů přes Ukrajince až k Marťanům?

Představte si, že vás tlačí kamínek v botě, ale místo abyste jej vytřepali, obviňujete z problému špatně postavený chodník. Při každém kroku. Na to, jak jednoduchá je tato situace, se to až příliš podobá komplexním sociálním dynamikám, které se v posledních letech objevují v české společnosti.

Jak se říká, každý svého štěstí strůjcem jest, ale zdá se, že v určitých případech jsme ochotni vědomě přijmout za viníka někoho jiného. Ať už jsou to Romové, Ukrajinci a v budoucnu možná i Marťani. Ať už se jedná o sociální nejistotu, ekonomické obtíže, nebo jen pocit, že „věci nejsou tak, jak by měly být“, vždy se najde někdo nebo něco, na co lze ukázat prstem.

V naší české společnosti to byli po většinu času Romové a nyní se do popředí zájmu dostávají Ukrajinci, kdo se nejčastěji stává terčem obviňování a neopodstatněného generalizování. Viníci nebo oběti? Dá se říct, že příběh je mnohem složitější, než se může zdát na první pohled.

Od devadesátých let je trnem v oku většinové společnosti romská menšina, obviňovaná z toho, že pouze využívá sociální solidárnost státu, aniž by se snažila zapojit do většinové společnosti. Tato narace bývá často opakovaná až do bodu, kdy se stává jedinou konvenční moudrostí pro některé obyvatele Česka. Přesto stojí za zmínku, že tento názor zdaleka není univerzální a je v rozporu s realitou mnoha romských občanů, kteří jsou aktivními a produktivními členy společnosti.

Nyní, v době rostoucího počtu uprchlíků z Ukrajiny, se podobný narativ objevuje i u této skupiny. Jako kdyby bylo třeba najít nového „viníka“ pro problémy společnosti. Bohužel, tento trend není omezen pouze na jednotlivce nebo malé skupiny lidí. Někdy jsou to politici, kteří tento narativ sdílejí a zesilují.

Komentář autora:

Žiji ve městě, které se s problémy s romskou menšinou potýká dlouhodobě. V přiloženém videu, které sdílela romská žena, sama obviňuje Ukrajince z toho, že dělají ve městě bordel. Město Cheb znám a vím, že romská populace je zde výrazně zastoupena. Osobní zkušenost ovšem vyvrací toto tvrzení. Když se totiž projdu po městě, jako je Cheb nebo Chomutov, je pravděpodobnější, že narazím na skupinu romských mladíků, kteří se chovají nepřístojně než na skupinu Ukrajinců, kteří by dělali „bordel“.

Jedním z nejvýraznějších příkladů je Tomio Okamura, předseda SPD, který dlouhodobě vystupuje proti romské menšině a označuje je za nepřizpůsobivé obyvatele. Přesto se po nedávné vraždě romského mladíka v Brně postavil na stranu Romů, odsoudil všechny Ukrajince a vložil se do role obhájce. Zdá se, že někdy politici mohou zapomenout na své dřívější přesvědčení, pokud to znamená získání politických bodů.

Avšak, základní problém není v politických prohlášeních, ale v rozdělení, které tyto narativy vytvářejí.

Jako společnost bychom měli odolat pokušení hledat snadného viníka a místo toho se zaměřit na řešení skutečných problémů, které stojí před námi. Bez ohledu na to, kdo jsou naši sousedé. Ať už jsou to Romové, Ukrajinci, nebo dokonce Marťané. Měli bychom být schopni přijmout odpovědnost za vlastní životy a usilovat o lepší budoucnost pro nás všechny.

Snadné řešení a jednoduché obviňování nás nikam nedovedou. Naopak, empatie, porozumění a spolupráce nás posunou vpřed. Každý z nás je strůjcem svého štěstí a odpovědnost za budoucnost leží na nás všech, ať už jsme Češi, Romové, Ukrajinci, nebo Marťané.

Zdroj: Autorský text, Twitter, CNN Prima News