Článek
Čeští hokejisté mají za sebou druhé vystoupení na mistrovství světa, ve kterém dokázali porazit houževnaté Nory. Jenže vítězství samotné se nerodilo zrovna lehce a je nutné říct, že naše hokejisty tento zápas neskutečně bolel.
Před zápasem by se čeští fanoušci dali rozdělit na dva tábory. Ten první předpokládal, že s Norskem to bude jen vítězství z povinnosti, které se zrodí během úvodních minut, kdy se několika rychlými góly podaří zlomit odpor Seveřanů. Ten druhý tábor tušil, že tak jednoduché to nebude, a jejich názor se potvrdil hned v první dvacetiminutovce. Naši hokejisté se sice drželi více na puku, ale vyloženou šanci si vytvořit nedokázali.
To se změnilo až s první přesilovou hrou. V té si největší šanci vytvořil kapitán národního týmu Roman Červenka, jehož svižnou střelu však vytěsnil ramenem norský brankář Jonas Arntzen, který s vypětím všech sil zabránil gólu do horního růžku.
Norové hráli stylem, který platí právě na týmy, jež chtějí tvořit hru. Trpělivě hlídali svou modrou čáru a naše hokejisty chytali u mantinelů, kde je tvrdě dohrávali. Právě tento styl hry se ukázal jako klíčový k tomu, aby Norové mohli pomýšlet na bodový úspěch. Češi tak nadále naráželi na nepropustnou zeď v tmavě červených dresech.
Náš soupeř ovšem uměl i zaútočit, a když už se k něčemu dostal, vždy to zavánělo gólem. V jedné z ojedinělých šancí Norů tak musel své kvality prokázat také český brankář Karel Vejmelka, když se v ideální střelecké pozici zjevil Paulsen. Moc nechybělo, aby si puk našel cestu do české sítě.
Bylo to první varování ze strany Norů. To druhé přišlo v závěru první části, když se v oslabení řítil na Vejmelku Noah Steen, kterému však na lepší zakončení chyběly síly.
Pokud něco českým hokejistům na tomto šampionátu zatím vychází skvěle, jsou to druhé třetiny. Platilo to i pro tento duel. Norové neustoupili od své taktiky, která jim skvěle vycházela, a rozhodně cítili šanci urvat zápas pro sebe. Ostrost norských hráčů měli postupně možnost okusit Kodýtek, Sedlák a dokonce i David Pastrňák. Nejlépe se s tímto stylem hry srovnal Jakub Lauko, který byl také u první branky českého týmu.
Právě Lauko je typ hokejisty, kterému tento styl hry svědčí. Český útočník se rval jako lev před brankou soupeře, přijímal i rozdával rány.
Jenže ani jeho zarputilost nezabránila norskému vyrovnání, o které se postaral v ten večer skvěle hrající Solberg, na něhož zapomněl Martin Nečas – 1:1.
Naštěstí má český tým Davida Pastrňáka. U něj je vidět, že se ještě chvílemi na ledě hledá, možná kvůli širšímu kluzišti. Snaha a bojovnost mu ale rozhodně nechybí a potvrdil to po polovině utkání, kdy si vyměnil puk s Romanem Červenkou a ze své oblíbené střelecké pozice vrátil Čechům vedení. To mohlo být ještě výraznější, ale další šance zůstaly nevyužity.
Bylo jasné, že ve třetí třetině nečeká české hokejisty nic jednoduchého. Největší tlak Norů přišel až v závěrečných minutách, kdy právě Karel Vejmelka nechal zapomenout na ne zcela přesvědčivý výkon z utkání se Švýcarskem a ukázal, proč je českou gólmanskou jedničkou. Ve velkých šancích se postupně ocitli Steen a Salsten, ale ani jeden z nich nedokázal procpat puk za Vejmelkova záda.
Češi tak dokázali ubojovat druhé vítězství, které je stálo nejen hodně sil, ale skutečně je bolelo. Norové české hokejisty rozhodně nešetřili. Některé zákroky byly možná i za hranicí pravidel, ale jak potvrdil sám komentátor utkání Ondřej Zamazal, pokud nejde o zcela evidentní zákrok, mají rozhodčí nechat hru plynout. Nezbývá než se s tím smířit a přizpůsobit se, protože tři podobné zápasy nás ještě čekají. Dá se totiž předpokládat, že podobný styl budou praktikovat také Dánsko a Rakousko. Nepředpokládám, že otevřený hokej s námi budou hrát ani Němci.
Nezbývá než věřit, že se náš tým z této zkušenosti poučí a v následujících utkáních potvrdí bez větších problémů roli papírového favorita. Nejtěžší soupeř ve skupinové fázi turnaje nás totiž čeká až na závěr. Snad do něj nepůjdeme zcela domláceni.
Zdroj: Sledování utkání hokejového MS: Norsko - Česko
