Hlavní obsah
Názory a úvahy

Homosexuál premiérem? V Česku zatím nepředstavitelné

Foto: U.S. Government (CC0 1.0 Universal)

Francie zvolila svého historicky nejmladšího premiéra, který se navíc otevřeně hlásí ke své homosexualitě. Umíte si něco takového představit v kontervativním Česku?

Článek

Ve Francii došlo k události, která se mi vzhledem ke společenské náladě v České republice zdá až neuvěřitelná, a dovolím si tvrdit, že absolutně nereálná. Gabriel Attal, kterému je teprve 34 let, se stal nejmladším premiérem této země a zároveň je prvním, který otevřeně mluví o své sexuální orientaci. Za tímto historickým momentem ovšem nelze vidět pouhé politické rozhodnutí, ale odráží se v něm hlavně společenské změny, které překračují hranice běžného vnímání politiky.

Attalovo jmenování je ve své podstatě revolučním činem, který vyvolává otázky o tom, jak dalece jsme jako společnost schopni akceptovat odlišnost. A nikoho asi nepřekvapí, že se to událo právě ve Francii. Tato země s bohatou historií revolucí a politických i společenských změn tímto rozhodnutí symbolizuje novou éru, kde není na prvním místě věk či sexuální orientace, ale schopnosti a vize jednotlivce.

V naší zemi by takový krok pravděpodobně vyvolal mnohem větší kontroverzi. Přestože se i u nás objevují různé diskuse o rovnosti a toleranci, tak i politická scéna zůstává značně konzervativní a uzavřená vůči takovýmto „nekonvenčním“ proměnám. Vždyť se stačí jen podívat na to, jak naše společnost pohlíží na ženy v politice. Je až k nevíře, když se podíváme na věk posledních premiérů, tak vidíme, že větší váhu v české politice mají stále starší generace, které se drží svých tradičních hodnot a cokoli trochu odlišného často vnímají s nedůvěrou nebo to rovnou odmítají.

Attalův příběh tak může být pro nás inspirací, ale zároveň jasnou ukázkou toho, jak daleko jsme od podobných proměn ve vlastní politice. Právě na tomto příběhu můžeme vidět, že politika se může ubírat směrem, kde nebudou rozhodovat pouhé stereotypy a předsudky, ale skutečné kvality a schopnosti člověka. Tento příklad by mohl zároveň motivovat ke vstupu do politiky mladší generace, které mají obvykle větší porozumění a jsou více otevřeni k otázkám diverzity a inkluzivity.

Ve Francii, zemi známé svou revoluční minulostí, možná právě došlo k dalšímu malému revolučnímu kroku. Krok, který ostatním státům ukazuje, že změna je možná a že politika nemusí být vždy pouze doménou těch, kteří odpovídají jakémusi tradičnímu obrazu politika.

Možná, že i u nás nastal čas, abychom konečně otevřeli dveře novým hlasům a perspektivám, které mohou obohatit naši společnost a zároveň nabídnout nový pohled na správu státu.

Zdroj: Autorský text a NY Times

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz