Článek
Říkám si, jaký jsme to nevděčný hokejový národ. Když se vyhrává, vynáší se hokejisté pomalu až na Hrad, když se prohrává, hledá se viník, a místo pochval za předvedený výkon a chuť reprezentovat, přichází jen ostrá kritika. Nejhorší případy jsou ty, kdy se hledá konkrétní viník. Jenže hokej je kolektivní sport.
Karel Vejmelka se ocitl v nemilosti mnohých jen kvůli tomu, že si na masku nechal udělat podobiznu prezidenta Petra Pavla. Možná právě i díky tomu se on stal tím hromosvodem nenávisti a frustrace za nepovedený postup českých hokejistů přes čtvrtfinále.
Musím ovšem konstatovat, že jeho výkon rozhodně nelze považovat za hlavní a jedinou příčinu neúspěchu. Ačkoli těžko říct, zda se dá nyní mluvit o neúspěchu. To se nakonec ukáže až podle toho, jak daleko se dostane reprezentace tří korunek. Pokud se jim podaří šampionát vyhrát, a kvalitu na to rozhodně mají, tak se zase o takovém neúspěchu mluvit nedá.
Zpět ale k českému brankáři. Nevím, zda ti „kritici“ kdy hráli kolektivní sport, čemuž moc nevěřím, a když už, tak to rozhodně nebyl lední hokej, ale svést vše na jednoho člověka, a ještě k tomu brankáře, je totiž ta nejjednodušší cesta. A osobně to nemám rád. Brankář je totiž ta poslední záchrana, který hasí chyby těch ostatních, které nejsou třeba tolik vidět. Ale každá gólová situace je vyústěním chyby hráče v poli. A platilo to i v tomto případě.
Opačná situace by to byla, kdyby dostal góly z kategorie těch laciných, od červené čáry, nahození od mantinelu, ale takový gól proti Švédům nepřišel. Když se na ty branky člověk totiž podívá pozorně, objeví neskutečnou kvalitu a šikovnost zakončujících hráčů. Dá se trochu polemizovat nad třetím gólem, ale každý, kdo aspoň chvíli stál v hokejové brance vám potvrdí, že střely do „teploměru“ jsou na chytání nejobtížnější.
Je třeba si uvědomit, že hokej je kolektivní sport a k tomu, abyste uspěli na šampionátu potřebujete mnoho malých věcí, aby se vám sešly v jeden moment a fungovaly dobře jako namazaný stroj. Potřebujete kvalitní a zdravé hráče, v životní formě chytajícího brankáře a samozřejmě i ono pomyslné hokejové štěstíčko. Kdyby byl šampionát dlouhodobá soutěž, tak je tu možnost budovat ideální kombinaci toho všeho v delším časovém horizontu. Jenže tohoto luxusu se vám během této krátké doby nedostává.
Někdo bude oponovat, že jsme kvalitu měli. To jistě ano. Měli jsme Pastrňáka, měli jsme Nečase a Červenku. Ale při vší úctě, tohle bylo prostě málo. Švédové mají ve své sestavě takových Nečasů hned dvacet. Všechno jsou to hráči hrající pravidelně NHL. Ale žádnou třetí nebo čtvrtou lajnu, tady se bavíme o hráčích, kteří pravidelně nastupují v top formacích. Takové kvalitě jsme prostě konkurovat nemohli.
Jistou roli zcela jistě hrálo také domácí prostředí. A že domácí prostředí může vytvořit neskutečnou auru, která tomu týmu dodá ještě víc energie, jsme se přesvědčili na vlastní kůži loni. Jsem přesvědčen o tom, že kdybychom loni, i s tím stejným týmem, nehráli v našlapané O2 Aréně, tak jsme tak daleko nedošli. Ta neskutečná energie, která sálala z poblázněného národa, hrála v cestě za zlatem velmi podstatnou roli.
Nesmíme zapomínat ani na to, že právě z Prahy se Švédové náležitě poučili. I loni šli do vyřazovací části jako jeden z největších favoritů a v zápase s naší reprezentací rychle vedli a byli lepší. Možná, že jim tehdy chyběla trochu pokora, a to se jim vymstilo. Na domácím šampionátu si to pohlídali.
Nehledejme za tím tedy neúspěch, nehledejme viníky. Ještě před třemi roky se na náš hokej nedalo dívat. Chyběla tam bojovnost a chuť se o výsledek porvat. To se konečně změnilo. Hokejisté nevypustili jediný zápas, snažili se, rvali se a za to jim patří poděkování. Poděkování i za to, že po náročné sezóně měli chuť jet reprezentovat Českou republiku, protože ani to není samozřejmost.
Pojďme si tedy užít zbytek šampionátu, protože i když se závěrečné souboje odehrají bez naší reprezentace, tak i přesto letošní mistrovství světa píše zajímavé příběhy. Příběhy takové, za které by se nestyděl ani Andersen. Protože pro Dánsko je postup přes Kanadu do semifinále skutečnou hokejovou pohádkou, a já jsem vážně zvědav na to, jak tahle pohádka skončí.
Autorský text za pomoci těchto zdrojů:
