Článek
Vypadá to, že mezi premiérem Andrejem Babišem a společností Seznam už nejde jen o další výměnu ostrých slov. Tohle už připomíná otevřenou válku. Babiš viní Seznam Zprávy i Novinky.cz ze zaujatosti, z neobjektivity a v podstatě veřejnosti sděluje, že jde o média lživá a nepřátelská. Majiteli Seznamu Ivu Lukačovičovi navíc vyčetl, že si vyplácel dividendy přes kyperskou společnost. Sám Lukačovič se rozhodl hozenou rukavici sebrat a premiérovi vzkázal, že Seznam ze svých novinářských standardů neuhne.
A tak tu máme konflikt, který dalece přesahuje běžné mediální přestřelky. Na jedné straně stojí předseda vlády, na druhé jedno z nejsilnějších domácích médií. Kdo z této války vyjde jako vítěz, se dnes těžko odhaduje. Já bych si ale vsadil spíš na média. Už jen proto, že za Seznam se postavili i další šéfredaktoři a redakce, kteří dali jasně najevo, že politický tlak na novináře je už za hranou.
Celá ta věc totiž odhaluje něco mnohem podstatnějšího než jen další osobní spor Andreje Babiše. Otevřený boj politika proti médiím není známkou nějaké nadpozemské síly. Je to pouhá známka slabosti. Je to projev nevyzrálosti člověka, který neunesl, že se o něm nepíše jen to, co on sám před zveřejněním schválil.
Jenže média tu nejsou od toho, aby politikům dělala stafáž. Nejsou to najatí komparzisté ve vládním představení, kteří mají po každé tiskovce poslušně vstát, zatleskat a dát premiérovi najevo, že je dokonalý. Jejich úkolem je kontrolovat moc, ptát se, upozorňovat, otevírat témata, která by politici nejraději nechali zavřená za dveřmi sněmovny. Informovat občany o tom, jak jejich volení zástupci pracují, jak nakládají s veřejnými penězi a zda nepřijímají rozhodnutí, která jdou proti zájmům občanů.
A právě to je zjevně Babišovi nepříjemné. Vadí mu, že se mluví i o věcech, které by raději nechal mimo veřejný prostor. Že mu někdo vidí pod ruce. Jenže takto demokracie funguje. A pokud to někoho v nejvyšší politické funkci rozčiluje natolik, že začne novináře veřejně okopávat, vypovídá to především o něm samotném.
Nezávislost médií není luxus, který si společnost dopřává v klidných časech. Je to jedna z hlavních pojistek svobody. Ve chvíli, kdy se ji začne politik snažit zlomit, zastrašit nebo aspoň veřejně zdiskreditovat, tak je nejvyšší čas zpozornět. Protože přesně takhle začíná posun od demokracie k systému, kde moc nesnáší kontrolu a kde se svobodná debata stává překážkou.
Ve výsledku ale stejně zůstává všechno v rukou občanů. Právě oni rozhodnou, jaký typ společnosti chtějí. Zda takovou, kde si mohou sami vybírat, co budou číst, komu budou věřit a z jakých zdrojů si budou skládat obraz světa. Anebo společnost, kde politik začne lidem mezi řádky vysvětlovat, která média jsou ta „správná“ a která je potřeba umlčet, protože se moc ptají.
Já v tom mám jasno. Chci žít ve svobodné společnosti, kde si můžu vybrat, jaký obsah budu číst, a kde o tématech nerozhoduje politická cenzura ani uražené ego premiéra. Nemusí jít zrovna o Seznam nebo Novinky. Podstatné by mělo být to, že ten výběr existuje. A že nám ho nikdo nebere.
A pokud se někomu nějaké médium nelíbí, řešení je překvapivě jednoduché: nemusí ho číst. Nikdo ho nenutí. Ale snažit se ho politicky zastrašit? To už není projev demokrata. To je projev člověka, který by si nejraději objednal svět bez nepříjemných otázek a bez novinářů.
A přesně takový svět by měl děsit každého, komu na svobodě ještě trochu záleží.
