Článek
Hospody a restaurace odjakživa patřily mezi ta místa, kde se lidé setkávají se svými přáteli a u stolu nebo u piva probírají aktuální dění. Takovým standardem je, že se začíná u politiky a s uvolněnější náladou přichází na řadu i další témata jako sport apod.
České hospody dříve a nyní
Restaurační prostředí se ovšem za poslední desetiletí výrazně proměnilo. Dříve typické hospody, kam se chodilo hlavně na pivo, začaly chřadnout po schválení protikuřáckého zákona. Myslím si, že tento zákon mohl být navržen trochu liberálněji tak, aby se zachovala hospodská kultura, která byla v Česku přece jen odlišná od zbytku světa.
To prostředí si pamatují dřívější ročníky a dá se do něho nahlédnout díky filmům pro pamětníky. V nich lze spatřit, jak taková česká hospoda vlastně vypadá.
Při té představě mně vyvstane na mysl úryvek z filmových básníků, když Štěpán vezme černošského kamaráda Mirečka na pivo do jedné z lidových hospůdek. Ta je narvaná k prasknutí, hraje zde harmonikář v podání Františka Filipovského a všichni se náramně baví, popíjejí a kouří. Dá se to považovat za jakýsi wellness let minulých.
Jsou vesnické hospůdky před vymřením?
Čas ovšem letí nekompromisně vstříc budoucnosti a restaurační prostředí se tomu vyhnout nemůže. Mnohé restaurace čelí dlouhodobé klesající návštěvnosti a ty menší hospůdky, které fungují už jen díky zapálenosti majitelů, stojí každý rok před otázkou, zda provoz zavřít nebo ještě nějaký ten měsíc vydržet.
Doba se změnila, čelíme toku mnoha informací, které nestačíme kolikrát ani zpracovat. Je na nás vyvíjen tlak, abychom vše zvládali v co nejlepší kvalitě a hlavně rychle. To s sebou nese zvýšené nároky na všechna odvětví.
A s tím tlakem někteří hosté vstupují do restaurace na rychlý oběd nebo večeři. V lepším případě si jdou posedět s přáteli a příjemně se pobavit. Je samozřejmostí, že za své peníze očekáváme kvalitní službu a patřičný servis.
Obsluha musí splnit každé hostovo přání
Zarážející je ovšem fakt, že si mnoho návštěvníků nedokáže správně vydefinovat slova obsluha. Setkal jsem se s mnoha případy, kdy host má pocit, že pro restauraci by měla být čest jej obsluhovat, protože si vybral právě jejich podnik. Věřím, že většina kvalitního personálu v restauraci se o svého hosta ráda a kvalitně postará. Nemělo by se ovšem zapomínat rovněž na to, že jsme lidi, a v každém případě by měl fungovat vzájemný respekt.
Ono samotné slovo obsloužit totiž neznamená to samé jako sloužit. Už od starověku totiž pohostinství sloužilo jako akt dobré vůle pro mnohé cestující, kteří měli na dlouhých cestách možnost někde složit hlavu a najíst se. Na tomto principu restaurace fungují vlastně dodnes. Středobodem společenského dění se staly až postupem času, ale základní princip zůstává stejný.
V mnohém restaurační atmosféře ublížily také televizní pořady, které dodaly hostům pocit, že přání hosta musí být vždy vyslyšeno, a mnozí to využívají k tomu, aby si na obsluze vybíjeli své frustrace.
Pro představu zde uvedu pár případů, kterých jsem byl osobně svědkem.
Pán vycházející z toalety si začne utírat ruce do bílé košile servírky s odůvodněním, že na záchodě došly papírové utěrky.
Velmi oblíbeným nešvarem hostů při placení bývá, když při směšné nízkém spropitném host prohodí dovětek „Kup si něco na sebe“. Není to ani vtipné, ani taktní.
Spropitné je vaší svobodnou vůlí, a pokud máte pocit, že se vám obsluha věnovala nedostatečně, řekněte jim to a dejte znát na výši dýška. Není potřeba v každém případě člověka dehonestovat. Konstruktivní kritika je na místě a věřím, že příště se vám dostane lepší služby.
Nejde to však pokaždé
Pokud máte speciální požadavek na úpravu jídla, mějte na paměti, že v některých případech vám obsluha vyjít vstříc prostě nemůže, i kdyby sebevíc chtěla.
Setkal jsem se i s případem, kdy si host žádal kuřecí steak propečený na médium. Je to právě ten případ, kdy prostě vyhovět nemůžete, jelikož už to zavání hazardem se zdravím daného návštěvníka. Nevěřili byste, jak byl dotyčný překvapený, že mu nemůže obsluha vyhovět, a odvolával se na to, že jinde s tím problém nikdy neměli, a rozčiloval se, že on je host a oni mu musí vyhovět.
Ale v případě, kdy host má alergii na určitý typ potravin, je samozřejmě možné nějakou úpravu vymyslet. To jsou pochopitelné případy. Spíše se ovšem setkávám s těmi, kdy si host žádá vyjmutí ingredience jen z důvodu, že danou potravinu nejí.
Jsou prostě situace, kdy vyhovět jednoduše nelze. Ono totiž každý recept pracuje s ingrediencemi, které do sebe ladí a dělají jídlo finálním produktem, který je vám prezentován. Je to stejný případ, jako když si půjdete koupit mercedes, ale nasadíte si na něj dřevěná kola z dostavníku.
Jeden příklad za všechny: „Tu svíčkovou prosím bez mrkve.“
Co tím článkem vlastně chci říct? Jsme jedna společnost. Jsme demokratická společnost, kde každý máme nárok na svůj názor a pohled na svět. Ale myslím si, že lidskost a úcta by měla být vždy zachována nejen ve službách.
Prostředí a náladu ve společnosti totiž neurčují politici, ale utváříme si je my sami.
