Článek
Dnes, o více než sto let později, čelíme situaci, která je diametrálně odlišná. Průměrná délka života se neustále prodlužuje. Můžeme za to děkovat dostupné a kvalitnější zdravotní péči a nemalý vliv na to má i zlepšení životního prostředí. Zároveň však naše společnost prochází demografickými změnami, přičemž stárnutí populace vyvolává nekonečné debaty o finanční udržitelnosti důchodového systému. Svou roli v diskusi hrají nejen ekonomické, ale také zdravotní a sociální aspekty.
Pokud se na situaci podívám čistě z ekonomického hlediska, tak by zvýšení věku odchodu do důchodu mohlo pomoci udržet důchodový systém nad vodou. Ale jaký přímý dopad to má na jednotlivce? Zdraví a schopnost pracovat se s věkem mění, a co je vhodné pro jednoho, nemusí být vhodné pro druhého. Náš pracovní trh je různorodý a nabízí širokou škálu různě náročných profesí. Od těch fyzicky náročných například ve výrobě až po sedavé povolání v kancelářích.
Nehledě na povolání, stáří s sebou zákonitě přináší změny v našem zdravotním stavu. Je pravda, že díky pokrokům v medicíně jsme schopni žít déle a zdravěji, ale znamená to snad to, že bychom měli pracovat až do doby, dokud nám to vlastní zdraví dovolí? Je třeba mít na paměti koncept „zdravého stárnutí“.
Co na to tedy říká zdravotní perspektiva? Věk odchodu do důchodu by měl reflektovat nejen ekonomické, ale i zdravotní a sociální faktory. Existují dokonce studie, které naznačují, že práce může mít zcela jistě pozitivní vliv na duševní zdraví, ale jen do určité míry. Příliš dlouhá pracovní doba v pozdějším věku může mít naopak negativní dopady na zdraví jak fyzické, tak hlavně psychické.
Je neoddiskutovatelné, že práce je pro mnohé důležitou součástí osobní identity a pomáhá nám udržet si sociální kontakt. Ale také je třeba myslet na to, že život není jen práce. Důchod by měl být obdobím, kdy si lidé mohou užívat zaslouženého odpočinku, cestovat, věnovat se koníčkům, a hlavně trávit čas se svou rodinou.
Je třeba nepřestávat hledat důležitou rovnováhu mezi ekonomickými, zdravotními a sociálními aspekty odchodu do důchodu. Jedním z možných řešení by mohlo být zavedení flexibilnějšího důchodového věku, kdy by lidé měli možnost rozhodnout, kdy chtějí odejít do důchodu na základě svého zdravotního stavu, finanční situaci a osobních preferencích.
Otázka ideálního věku odchodu do důchodu by tak neměla být rozhodována jen na základě statistických číslech a podložená všemožnými tabulkami. Je to otázka, která se dotýká naší společnosti jako celku, našich hodnot a představ o tom, jaký život chceme žít. Ať už si představujeme ideální věk odchodu do důchodu jakkoli, měl by odrážet potřeby a přání jednotlivce, a zároveň zaručit udržitelnost a spravedlnost systému pro budoucí generace.
Zdroje:
Studie Boston College o očekávané délce pracovního života (v angličtině)
