Článek
Po prvních dvou třetinách to totiž vypadalo, že naši hokejisté nám opět servírují jeden z mnoha infarktových zápasů, kde se bude o každý bod hrát až do posledního hvizdu. Naštěstí pro všechny kardiaky přišla skvěle odehraná třetí třetina a probuzení spících střelců jako Sedlák nebo Kubalík. U nich jsem si do včerejška začínal myslet, že snad zapomněli dávat góly.
Jenže průběh zápasu před třetí třetinou všem ukázal, že je stále na čem pracovat. Problém je však v tom, že na nějakou koncepční práci již nezbývá moc času. Velké změny se určitě dít nebudou. Blíží se kritický bod každého šampionátu, a to je právě čtvrfinále. V něm se rozhoduje o případném úspěchu a neúspěchu.
Co nejvíce trápí náš tým, to je jistá impotence v přesilových hrách. Jakoby jsme se báli vystřelit. A to nám Dánové včera nabídli dlouhou přesilovku pět na tři. Jenže ta jako by se vlastně ani nekonala. Soupeřovi obránci ji ubránili bez větších potíží se suchým trikem.
Věřím, že i trenér Radim Rulík si je toho vědom. Ovšem trenér na ledě s hráči není, aby početní výhodu za ně zužitkoval. Nedá se ani říct, že by naší speciální formaci chyběla zkušenost. Jenže hráči jako Červenka nebo Kubalík by měli umět sami vyhodnotit to, že když to nejde kombinací, musí na řadu přijít snaha vstřelit branku přes sílu, dotlačit puk do sítě za každou cenu. Mně však přijde, že snaha o kombinaci jim svým způsobem svazuje ruce a jak plyne čas turnajem a branky v přesilovkách nepřicházejí, vkrádá se na hokejky hráčů nervozita a hra v přesilovce vypadá poněkud křečovitě.
Čekal jsem tady na gól nějakou dobu. Vím, že sezona nebyla taková, jakou jsem chtěl. Snažil jsem se to protrhnout co nejdřív, aby to ze mě trochu spadlo a mohl jsem hrát s takovou tou lehkostí. Kolikrát pak člověk střílí i bezhlavě, viz ta přesilovka pět na tři, kde kolikrát střela nemusela být. Prostě jsem se snažil tam něco docpat.
Teď však šlo jen o zápas ve skupině s „druhořadým“ soupeřem. Skutečný křest ohněm přijde v utkání s Kanadou, a hlavně následující čtvrtfinále. A že právě přesilovky budou hrát hlavní roli, na tom se jistě shodne i Záruba s Voráčkem. Tyto zápasy nejsou o nějakých přestřelkách, ale o pevné obraně a využití nabídnuté šance soupeřem. Podobný obrázek tomu, jak budou vypadat zápasy ve vyřazovací fázi turnaje, nám nabídl úvodní zápas s Finskem.
Český tým ještě trochu času má. Ve skupině jim zbývá dohrát tři zápasy, z nichž dva jsou z kategorie povinných vítězství. Že to neplatí vždy nám ukázalo Rakousko v zápase s Kanadou, když dokázalo dotáhnout zápas do prodloužení i přesto, že ve třetí části prohrávalo 1:6.
Snad si průběh zápasu s Dánskem vezmou naši hráči jako jakési poslední varování a skupinovou fázi dohrají s poklidem a přenesou si dobrou formu také do čtvrtfinále.
