Článek
Návštěva Mikuláše s čertem u mnoho z nás vyvolá nostalgické vzpomínky na dětství plné tajemna a očekávání. Bývaly to časy, kdy se to v ulicích hemžilo čerty, anděly, Mikulášem a rozjařenými dětmi. Nyní to však vypadá, že tyto bájné postavy jsou k nalezení pouze v čokoládových formách na pultech obchodních řetězců. Svým způsobem jim patří hořké děkuji za to, že alespoň tímto způsobem nám připomínají, že tento svátek ještě z naší paměti úplně nevymizel.
Sám si velmi dobře vzpomínám na dětská léta, kdy návštěva čerta s Mikulášem byla svým způsobem jedinečnou rodinnou událostí. Se siláckým řečmi jsme vyhlíželi z okna mikulášskou družinu a z bezpečí domova jsme ujišťovali své rodiče, a uklidňovali sami sebe, že letos se toho čerta nebojíme a že až přijde, tak to něco uvidí. Jenže stačilo, aby se ozval domovní zvonek a okamžitě jsme hledali tu nejbližší skrýš. Byla to doba, kdy jsme si společně užívali radosti i strach, a kdy každý člen rodiny byl součástí této zvláštní magie.
Dnes se zdá, že tato intimní oslava ustupuje něčemu velkorysejšímu, ale za to méně osobnímu, a navíc bez zážitků. Roli ochranitele tradic převzaly ochotně právě obchodní řetězce, které využívají jakoukoli možnost k tomu, aby nás donutily u nich utrácet.
Když jsem se na Mikuláše procházel venku s očekáváním, že narazím na tyto pohádkové postavy a kolem nich budou pobíhat děti, nestačil jsem se divit, že za hodinovou procházku jsem potkal jedinou družinu. Ta navíc jen hbitě vyskočila ze svého auta, vykonala objednanou službu a za deset minut odjížděla zase pryč. Byl to pohled, který mě nutí zamyslet se nad tím, kam se poděly naše tradice.
Jsem si vědom toho, že mnoho lidí bude argumentovat tím, že nepříjemný zážitek s čertem může na dítěti zanechat psychické následky. Ale jak už to bývá, ono to není o samotné pohádkové postavě, ale o tom, kdo za tou postavou stojí. I čert se dá ztvárnit tak, aby v dětech nakonec vyvolal jen příjemnou vzpomínku. A že se děti samotné čertů nebojí dokazují jejich početné davy na různých Krampus show, které se stávají čím dál oblíbenější. Když si však porovnám jednotlivé postavy, tak český čert vypadá vedle kdejakého krampusáka vcelku mírumilovně. Na druhou stranu i děti potřebují vědět, že na světě neexistuje jen dobro, ale i zlo. A to je právě ten kontrast čerta s Mikulášem.
Na co chci však poukázat je to, že to není jen o Mikuláši. Podobný osud postihl třeba i Velikonoční svátky, kde původní význam a rodinná soudržnost ustoupily komerčního zisku. Nakonec i Vánoce jsou dalším příkladem ústupu našich tradic. Mnohdy totiž samotná „hodnota“ dárku převyšuje to, co by mělo být na Vánocích nejdůležitější a co si za peníze nekoupíte. Společný čas strávený se svou rodinou. Nikdy totiž nevíte, zda na přes rok budete mít takové štěstí, že se u rodinného krbu sejdete ve stejném složení.
Možná ještě není vše ztraceno. Svým způsobem i ty obchodní řetězce hrají důležitou roli v udržení našich tradic, ale je jen na nás, zda necháme tyto svátky k dispozici pouze jako komerční nástroj nebo se pokusíme zachovat si jejich pravý smysl.
Mikuláš, čert a anděl nejsou jen postavy z folkloru, ale jsou to neodmyslitelné symboly naší kultury a historie. Měli bychom se snažit, aby nesloužily jen jako marketingový nástroj, ale pokusit se předat tento symbol dalším generacím s respektem k jejich původnímu významu.
