Článek
Svět historie je plný divokých a fascinujících zvyků. Některé z nich mohou současným čtenářům připadat až šokující, a přesto se setkáváme s jistou posedlostí nad minulostí, která má své kořeny v naší touze po tajemnu a jakéhosi nebezpečí. Jednou z nejpřekvapivějších, ale současně zároveň nejzajímavějších kapitol historie je ta, která je spojena s konzumací egyptských mumií.
Podívejme se hlouběji na tuto neobvyklou kapitolu historie, která ukazuje, jak daleko jsou lidé ochotni zajít ve své posedlosti tajemstvím, zdravím a nesmrtelností.
Mumie jako lék
Během středověku až do 19. století v Evropě panovala myšlenka, že mumie mají zázračné léčivé schopnosti. Mumie, především ty egyptské, byly mlety na prášek, který byl poté konzumován jako lék. Lékaři a různí léčitelé tvrdili, že tento prášek má schopnost léčit vše od moru až po běžné bolesti hlavy.
Tento netradiční zvyk se začal v Evropě šířit během 12. století, kdy lékárníci začali mumie využívat pro jejich údajné léčivé schopnosti. Ačkoliv to dnes považujeme za bizarní a značně neetické, ve své době to byla běžně dostupná léčba, která pokračovalo dalších 500 let.
Právě v této době, ještě před vynálezem antibiotik, lékaři sáhli po mletí lebek, kostí a masa pro léčení všeho možného. Bohužel, jak už to bývá, mnohdy nedokázali rozlišit skutečnou mumii od padělku. Z mrtvých rolníků v Alexandrii tak byly vyráběny falzifikáty, které byly poté prodávány jako pravé starověké mumie. To nám ukazuje, jak silná byla poptávka po těchto „léčivých“ produktech, a jak nedostatečná byla nabídka pravých egyptských mumií.
V 18. století byly mumie stále ještě součástí lékařské praxe, ačkoliv již byly obklopeny řadou pochybností. Zajímavostí je, že mnoho lékařů tvrdilo, že mají k dispozici jasně prokazatelné a vypozorované účinky. Někteří lidé dokonce mumie považovali za tajemství dlouhověkosti a nesmrtelnosti, což je téma, které fascinuje lidstvo od nepaměti. Nicméně, i když se mumie přestaly během 19. století využívat jako lék, jejich popularita neklesla. Naopak, měnila pouze svou podobu.
Mumie jako zábava
Pokud lze 18. století považovat za období, kdy se konzumace mumií začíná pomalu vytrácet z lékařské praxe, pak je 19. století dobou, kdy se mumie stávají formou zábavy. Především viktoriánská Anglie byla obzvláště fascinována starověkým Egyptem a jeho mumiemi.
To vedlo k bizarnímu zvyku, který se označoval jako „rozbalovací večírky“. Tyto večírky se konaly v domácnostech významných a zámožných rodin, kde byly mumie představovány a rozbalovány jako zábava pro přítomné a zámožné hosty.
Tento zvyk, ačkoliv dnes považovaný za neetický a ničivý pro historické a archeologické dědictví, byl v době svého vzniku velmi populární. Mumie, které byly představovány na těchto večírcích, byly často skutečné, přivezené z Egypta. V některých případech se dokonce jednalo o mumie historicky významných postav, jako byli faraoni nebo královny, které byly z Egypta dovezeny do Evropy.
Tato praxe pokračovala až do konce 19. století, kdy se veřejné mínění začalo měnit a tato forma zábavy začala být vnímána jako nevkusná a škodlivá.
Mumie dnes
Ačkoliv se konzumace a otevírání mumií stalo během 20. století tabu, fascinace těmito starověkými artefakty nadále přetrvává.
Dnes se mumie považují za cenné archeologické objekty, které nám mohou poskytnout vzácné informace o naší minulosti. Výzkum mumií vede k novým poznatkům o starověkém Egyptě, jeho kultuře, tradicích a životě lidí.
Navíc si mumie našly cestu také do naší kultury, od filmů až po literaturu. I přesto, že konzumace mumií je dnes považována za neetickou a bizarní, naše fascinace touto tajemnou dobou zůstává silná.
Ukazuje se, jak je pro nás těžké plně pochopit naši vlastní minulost a jak se stále snažíme pochopit, jak a proč naši předci jednali tak, jak jednali.
Zdroj: medicalnewstoday.com, ncbi.org, atlasobscura.com
