Článek
Praha, slunný den, dav lidí se sjíždí na demonstraci proti podpisu česko-americké smlouvy o obranné spolupráci. Mezi nimi je nezanedbatelné množství seniorů, kteří mávají komunistickými a ruskými vlajkami. Pro někoho je tento obrázek zdrojem posměchu, pro jiného zase symbolem absurdity. A pro některé z nás je to hluboké a tragické zrcadlo naší společnosti.
Komunisté, kteří jsou v našem kulturním povědomí silně spojeni s brutální represí a utlačováním svobody, se tu objevují jako hrdinové dne, bojovníci za svobodu a mír. Ale jak dobře víme, mír v komunistickém slovníku nikdy neznamenal klid a svobodu pro všechny. Naopak, často to byl mír zajišťovaný strachem a utlačováním.
Zajímavé je, jak se taková demonstrace stává kolbištěm pro tuto absurdní tragikomedii. Na jedné straně máme lidi s motocykly a americkými vlajkami, kteří přijíždějí na podporu smlouvy, na druhé straně starší lidé, kteří žijí myšlenkami v minulém režimu a bojují za komunistickou ideologii. A mezi tím policie, snažící se udržet pořádek a zajistit, aby se situace nevymkla kontrole.
Ale stojí za tím víc, než jen směšnost a absurdita. Když se podívám na tyto lidi, vidím něco hlubšího, frustraci, zklamání a strach. Vidím lidi, kteří byli zklamáni systémem, kteří cítí, že byli opuštěni a ignorováni. Lidé, kteří se cítí odstrčeni od společnosti a politických rozhodnutí, která ovlivňují jejich životy. A tak se obracejí k ideologii, která jim slibuje jistotu a pocit, že je někdo konečně slyší.
Mítink komunistů na Malostranském náměstí narušili motorkáři s SPZ připomínající například Václava Havla. Protestuje se proti Černochové, Řehkovi nebo Fialovi. @iROZHLAScz pic.twitter.com/ATatB9dFk8
— Vít Kubant (@KubanTweet1) May 30, 2023
Jednou z otázek, které se v takových chvílích vynoří, je, proč komunistická strana nebyla dávno postavena mimo zákon. Na povrch to může vypadat jednoduše, komunistický režim byl zločinecký, utlačoval své občany a způsobil nesmírné utrpení. Ale problém je složitější.
Demokracie je založená na principu svobody slova a svobody projevu, což znamená, že lidé mají právo vyjadřovat své názory a sdružovat se v rámci politických stran, které reprezentují jejich názory. To je základní princip demokracie, ačkoli je někdy obtížné ho respektovat, když se zdá, že některé názory jdou příliš daleko nebo jsou přímo škodlivé.
Nicméně, to neznamená, že demokracie je slepá nebo toleruje jakékoli zločinné chování. Spíše je to výzva pro nás všechny, abychom se stále znovu ptali, kde je ta hranice mezi svobodou projevu a šířením nenávisti nebo propagace násilí a zločinu.
Čelíme tedy paradoxu. Na jedné straně máme demokracii, která zaručuje svobodu projevu, na druhé straně máme lidi, kteří využívají tuto svobodu k propagaci ideologie, která byla zodpovědná za nesmírné utrpení a útlak.
To nás vede k další otázce. Co můžeme udělat pro zlepšení této situace? Jedním z řešení by mohla být revize volebního zákona, který by zabránil stranám jako je KSČM v participaci na politickém životě. Ale to by bylo příliš jednoduché a riskovalo by to omezení demokracie.
Místo toho musíme pracovat na vzdělávání a osvětě. Musíme ukázat lidem skutečný obraz komunismu a to, co skutečně znamená. Musíme bojovat proti dezinformacím a propagandě a ukázat lidem, že existují alternativy. Musíme být tolerantní a respektovat názory druhých, ale také musíme být odvážní a bojovat proti nespravedlnosti a šíření nenávisti.
A konečně, musíme také pochopit, že to nejsou jen agresivní starci, ale zároveň lidé, kteří cítí, že byli opuštěni a zklamáni systémem. Musíme jim ukázat, že existují alternativy, že jsou slyšeni a že jejich názory jsou důležité. Musíme jim ukázat, že demokracie je o dialogu a porozumění, a ne o utlačování názorů druhých.
Jen tak můžeme překonat tento paradox a vytvořit společnost, která je skutečně demokratická, která respektuje svobodu projevu, ale také se postaví proti nenávisti a nespravedlnosti.
