Konečné řešení daňového balíčku. Musel prezident Pavel podepsat?

Bohužel si procházíme obdobím, kdy státní finance nejsou v nejlepší kondici a věřím, že kdyby mohly, volaly by velmi hlasitě o pomoc. Prezident nyní posvětil konsolidační balíček. Ačkoli je mi jasné, že i jemu se jeví jako ne zcela ideální, ale považuje ho za nutný krok k částečné záchraně. Pokládám si však otázku, jestli prezident Petr Pavel měl opravdu jinou možnost než tento balíček podepsat?

Z jistého úhlu pohledu si samotný stát můžeme představit jako loď plující v rozbouřeném oceánu plným ekonomických vln. Vládní balíček v tomto případě představuje sice skromnou, ale potřebnou záplatu na trhlině, kterou se do podpalubí valí voda. Jistě, můžeme toto řešení považovat za pouhé dočasné řešení, ale bez něj by voda pokračovala hluboko do trupu, kde by napáchala později mnohem více škody.

Věřím, že prezident si je vědom, že rozhodnutí podepsat tento balíček nelze považovat za spásu a už vůbec ho nelze brát za konečné řešení státních financí, ale dá se na něj pohlížet jako na nezbytný krok potřebný k udržení lodi nad vodou.

Opozice tento balíček, tak jako cokoli, co představí aktuální vládní kabinet, kritizuje. To by mi ani tak nevadilo, nebo jsem si na to spíše už zvykl. Ovšem mnohem více mi vadí, že si opozice neuvědomuje, že jen kritika sama o sobě nenabízí alternativní řešení. Jejich hrozba obrátit se na Ústavní soud je sice legitimní, ale je třeba brát na vědomí, že úloha Ústavního soudu není řešit zákony v legislativním procesu. A už vůbec by neměl být Ústavní soud nástrojem pro politické boje, ale vždy by měl být ostražitým strážcem právního státu.

V tomto ohledu je možnost, že by Ústavní soud zákon shledal protiústavním, spíše teoretická. Navíc i kdyby se tak stalo, nenabízí to okamžité řešení pro současnou finanční krizi. A o tu by mělo jít v tuto chvíli především.

Věřím, že prezident Petr Pavel nestál v tomto případě před těžkým dilematem, které není černobílé. V tomto případě udělal to nejlepší, co pro naši republiku udělat mohl. V každém případě je potřeba za podepsáním vládního balíčku vidět spíše akt politické a osobní odpovědnosti než jako vzduchoprázdné politické gesto.

Zda se opozice obrátí na Ústavní soud a jaký bude výsledek, zůstává otázkou budoucnosti. Potěšující na tom všem je, že prezident ve svých krocích volí cestu, která v těžkých časech nabízí alespoň částečnou naději na mírné zlepšení.

Jistě, není to ideální řešení, ale v politice, stejně jako v životě, je někdy potřeba volit nezbytné kompromisy a zvolit si menší zlo, aby se zabránilo horšímu.

Zdroj: Seznam Zprávy, ČT24.cz