Konsolidační balíček jako zkouška politické zralosti

Jde o hru na vysoké sázky. Jde o budoucnost naší země a ekonomiky, která se ještě nenachází v zóně klinické smrti, ale pomalu se jí přibližuje. Jde o konsolidační balíček, který má za úkol oživit naše veřejné finance a nastartovat cestu k prosperitě. Jenže i v tomto případě se zdá, že vláda Petra Fialy nestojí úplně sebejistě pevně nohama na zemi a opozice se standardně zabývá pouze vlastními politickými zájmy. Co ovšem chybí nejvíce, to jsou jejich vlastní návrhy na řešení veřejných financí.

Předseda vlády Petr Fiala představil konsolidační balíček jako souhrn vyvážených opatření, která nebudou populární, ale považuje je za nezbytná. Rozumím tomu, že tato rozhodnutí nejsou lehká ani politicky a ani lidsky. Jde o balanc mezi nutností omezit náklady a potřebou udržet naši společnost funkční a produktivní.

Do toho všeho přichází opozice se svou vlnou kritiky. Jejich nespokojenost se netýká ovšem jen konkrétních prvků balíčku, ale výtky se týkají celkového směřování vlády Petra Fialy. Je samozřejmé, že kritika je v mnoha ohledech zdravá a nezbytná. Ale proč zároveň s kritikou nepřichází nějaké alternativní návrhy?

Fiala nazývá balíček jako „život zachraňujících operací“. Podle premiéra je nutné přistoupit ke zvyšování některých daní. Toto zvýšení je podle jeho vlastních slov kompenzováno snižováním daně z přidané hodnoty na základní sortiment.

Ale co opozice? Kde jsou jejich návrhy? Kde jsou jejich plány na záchranu ekonomiky?

V jejich případě to vypadá, že se spokojili s kritizováním vlády, aniž by ztráceli čas hledáním vlastních alternativ. I opoziční strana je místo, kde je třeba hledat úsilí a kreativitu. Ať už se nám to líbí, nebo ne, opozice je součástí našeho politického systému a její povinností je předkládat vlastní návrhy a nabízet rozumná řešení.

Pokud jde o samotný konsolidační balíček, je třeba říct, že i přes tvrdou kritiku opozice, je to stále jen slabý odvar toho, co by naše ekonomika skutečně potřebovala. Vláda zde sice nabídla nějaké řešení, ale je to tak trochu jako plácnutí do vody. Problém je hluboký a komplexní a to si vyžaduje širší a důkladně promyšlené řešení.

Na druhou stranu, někde je třeba začít. Ať už je konsolidační balíček dokonalý, nebo ne, je to krok správným směrem. Je to přiznáním si toho, že tu máme problém a že je třeba ho začít řešit.

Miroslav Kalousek, bývalý ministr financí, upozorňuje na to, že balíček má mírně protiinflační efekt a že do ekonomiky se „napumpuje“ o 98 miliard korun méně vypůjčených peněz. To je pohled, který nám ukazuje, že ekonomická rozhodnutí jsou složitá a mají dalekosáhlé dopady.

Při pohledu na konsolidační balíček si musíme zákonitě položit několik otázek. Chceme pokračovat v nastaveném směru, nebo se pokusíme najít lepší cestu? Bude vláda schopna využít kritiky a případných návrhů opozice pro vylepšení jejího plánu?

A co je nejdůležitější? Budou politici schopni překonat názorové rozdíly a chtít pracovat společně na záchraně naší ekonomiky?

To jsou otázky, na které občané potřebují znát odpověď a mají na ni právo. Ne kvůli sobě, ale kvůli budoucnosti naší země.

Zdroj: iRozhlas.cz, Twitter