Článek
Sexuální vykořisťování má v Jižní Koreji hluboké kořeny, které často zůstávají skryté. Příběh jihokorejských válečných utěšitelek je jedním z těchto skrytých příběhů, na který nedávno upozornila socioložka Kim Gwi-ok. Tento článek představuje hlavní body tohoto příběhu a rozebírá jeho důsledky pro jihokorejskou společnost.
Historie válečných utěšitelek v Jižní Koreji sahá až do období korejské války, kdy americké jednotky zůstaly na jihu Koreje pod vlajkou OSN, aby hlídaly sever.
Jižní Korea se snažila udržet americké jednotky na svém území, což nakonec vedlo k vytvoření systému válečných prostitutek, který měl posílit morálku amerických vojáků a zajistit jim pohodlí.
V roce 1961 se provincie Gyeonggi rozhodla připravit masová zařízení pro tyto ženy. To mělo poskytnout pohodlí vojákům OSN a díky tomu posílit jejich morálku. Místní vláda povolila soukromým klubům naverbovat tolik žen, kolik bylo třeba. Jejich hlavním úkolem bylo posílit zdecimovaný korejský státní rozpočet díky získané zahraniční měně rozpočet. Odhaduje se, že počet takových utěšitelek ve své jurisdikci čítal něco kolem 10 000, přičemž „obsluhovaly“ na 50 000 amerických vojáků.
Sexuální akt obvykle stál mezi 5 a 10 dolary. Tyto peníze ovšem najatí kuplíři okamžitě zabavovali. I přesto, že dolary nešly přímo vládě, dostaly se jinou cestou do ekonomiky, která hladověla po tvrdé měně. Ženy byly na jednu stranu označovány za „nutné zlo“, ale zároveň také za „bojovnice v první linii“ v získávání potřebné zahraniční měny.
Mnoho žen bylo uneseno nebo nalákáno příslibem práce a společnost je zavrhla jako yanggalbo neboli „děvky pro Západ“.
Prostituce byla a zůstává v Jižní Koreji nelegální, ale její vymáhání bylo dost selektivní a v průběhu let docházelo k tvrdšímu potírání starého řemesla.
Americká armáda se naopak více zaměřila na řešení sexuálně přenosných nemocí, které se šířily mezi vojáky. Samotná prostituce nebo lidská práva korejských prostitutek zůstávala na pokraji jejich zájmu.
Důsledky pro jihokorejskou společnost jsou rozsáhlé. Příběhy válečných utěšitelek představují strašlivé svědectví o tom, jak stát zneužil své nejzranitelnější občany ve jménu zahraniční politiky a ekonomického růstu.
Stigma a hanba, které provázely životy těchto žen, se přenášely nejen na ně samotné, ale také na jejich rodiny. Mnoho z nich bylo nuceno opustit své domovy a začít nový život, aniž by se jim dostalo odškodnění či uznání.
V posledních letech v Jižní Koreji se zvýšil zájem veřejnosti a úřadů o tyto příběhy. Aktivisté, historici a oběti usilují o odškodnění a uznání těchto žen ze strany vlády, která hrála hlavní roli v jejich vykořisťování.
Někteří věří, že jejich úsilí o uznání viny a případné odškodnění je způsobem, jak napravit historické křivdy a přispět k hlubšímu porozumění mezi oběťmi a jihokorejskou společností.
Zdroj: Newrepublic.com, degruyter.com, nytimes.com
