Článek
Předně je potřeba říct, že na tuto otázku budeme jednoduchou odpověď hledat jen velmi těžko. Vynechám v tomto případě zaryté odpůrce čehokoli, co má třeba i jen lehkou souvislost s touto těžce zkoušenou zemí. Ti mají zcela jistě jasný názor a zpět na Ukrajinu by poslali bez mrknutí oka ukrajinské muže, a navíc jim na cestu přibalili řízky z kuřat pocházejících z tamního chovu.
Nejprve se na to zkusme podívat z vojenského hlediska. Pokud jste voják v přední linii, jste svým způsobem odkázáni na pomoc svého parťáka, který vám kryje záda. Je to člověk, na kterého se v boji budete spoléhat. Představte si, že vedle vás bude stát člověk, který byl na bojiště odeslán proti své vůli. Jaká asi bude jeho bojeschopnost v takovém případě? Ve válečné historii bychom jistě nalezli mnohé příběhy o vojácích, kteří byli donuceni bojovat, a nakonec stejně dezertovali nebo byli v boji neúčinní.
Je jasné, že čím je konflikt delší, tím je složitější nahrazovat padlé nebo zraněné vojáky. A lidské zdroje nejsou nevyčerpatelné. V tomto ohledu má ruská strana jisté výhody. Má kam sáhnout. Jen nevím, jestli je tohle nejlepší řešení, jak vyhrát tento nerovný souboj. Jsem zastáncem toho názoru, že ať už z jakéhokoli důvodu nechcete bojovat, ačkoli je otázkou cti padnout za svou vlast, buďto se prostě někde šikovně „zašijete“, nebo se necháte úmyslně zranit a vyřadit z boje.
I z právního hlediska to nebude tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Záleží předně na tom, jak Ukrajina bude tuto formu dezerce chtít vymáhat. Pokud by se totiž jednalo o trestný čin výlučně vojenského charakteru, je pravděpodobné, že mnoho zemí včetně České republiky by takový požadavek odmítlo.
O rozhodnutí vyhnout se mobilizaci si můžu myslet své. Ale teď si pokládám otázky, jakou cenu má pro tu zemi voják, který se do armády dostane tímto způsobem? Lze mu věřit, že se při první příležitosti nevzdá nebo neuteče? Co na něj řeknou ostatní vojáci?https://t.co/uHBrKiwj8h
— Marek Šnobr (@marek_snobr) September 4, 2023
Ale pojďme se na to podívat hlavně z lidského hlediska. Za každým takovým útěkem před válkou stojí příběh člověka. Důvodů, proč utekl nebo nechtěl bojovat, může být nepřeberné množství.
Nejčastějším bude přirozený instinkt, že jednoduše chcete žít a představa, že se z bojiště už nevrátíte, může hrát skutečně významnou roli. Každý muž má v sobě jistý kus hrdosti a odhodlání bojovat za svou vlast. K tomu ovšem také potřebujete přesvědčení, že vám aktuální situace v zemi stojí za to, abyste na onen pomyslný oltář svobody položili oběť nejcennější, vlastní život.
Dalším z častých důvodů úprku bude i strach o rodinu nebo jen to, že svou rodinu jednoduše nechcete opustit. To je asi důvod, který dokážu pochopit ze všech nejvíce. Neumím si totiž představit situaci, kdy jsem odtržen od své rodiny a mířím na místo, ze kterého se už nemusím vrátit. Myšlenka na to, že už svou rodinu nikdy nemusím vidět je skutečně tíživá.
To jsou důvody, proč bychom neměli dělat unáhlené závěry. Za každým příběhem si totiž musíme představit život konkrétního člověka. Mnohdy si stačí jen představit sebe sama, pokud bych se v podobné situaci ocitl. Líbilo by se mi snad poslouchat výkřiky davu, že bych měl za každou cenu bránit svou vlast, ať to stojí, co to stojí? Nedělám si iluze, že většina autorů tohoto názoru by ve stejném případě byla mezi prvními, kteří by hledali útočiště za hranicemi naší země, pokud by čelila podobnému konfliktu, kterému čelí Ukrajina.
Škoda, že život není pohádka. V té by stačilo postavit jednotlivé generály nebo politiky proti sobě, ať si své problémy vyřídí v ringu, jako jsme to mohli vidět v Šíleně smutné princezně. Místo toho ovšem každý den přijde nespočet dětí o svého otce, matka o svého syna. Ztráty, která jsou nenahraditelné, a to je to, na co bychom neměli zapomínat.
Zdroj: Echo24.cz, Novinky.cz
