Článek
Je to trochu jako jít na koncert své oblíbené kapely a zjistit, že v sále kromě vás sedí už jen zvukař a uklízečka. Takový dojem letos budí některé zápasy na mistrovství světa v ledním hokeji. Ano, to samé mistrovství, na které se v Praze a Ostravě loni nedal sehnat lístek ani přes kamaráda, co má kamaráda, který pracuje na hokejovém svazu. Letos? Letos by vám možná za návštěvu některých zápasů ještě zaplatili.
A přitom Dánsko ani Švédsko nejsou úplně hokejové pustiny. Jenže pro českého fanouška byla nepředstavitelná i situace, kdy na domácí zápas Dánska s Českem nebylo vyprodáno. Pozornému divákovi totiž neuniklo to, že se daly najít desítky neobsazených míst. V Praze věc nevídaná, ani kdyby šlo o zápas Maďarska s Kazachstánem v pondělí dopoledne. Když ani zápas domácí reprezentace s úřadujícími mistry světa nedokáže zaplnit tribuny, tak je něco vážně špatně.
Ve Švédsku je situace o fous lepší. Minimálně tedy v případech, kdy hraje domácí tým. Jenže na ostatních zápasech jde o atmosféru jako na přednášce z molekulární biologie.
A pak se člověku nemůže nevybavit loňská česká euforie. Jo, tehdy to byl úplně jiný šálek hokeje. Jedno se musí totiž nechat, lístky se prodávaly chytře. Byly k dostání výhodné balíčky, vstupenky na méně atraktivní zápasy putovaly zdarma do škol. Výsledek? Úžasná atmosféra na všech zápasech, kterou si hokejisté ze všech zemí tak pochvalovali.
Tak proč to letos tak skřípe? Jednoduše chybí chytrý marketing, nebo se z nějakého důvodu prostě jen nechce. Pak ale nechápu, proč se o pořadatelství někdo uchází. Přitom je to tak jednoduché. Stačí jen pochopit, že i méně atraktivní zápas musí mít publikum, jinak to není světový šampionát, ale trénink s rozhodčími.
A že by se měl šampionát konat jen v Česku? Jistě, to by byla paráda. Ale zároveň je to recept na to, jak během pár let zabít i tu poslední jiskru zájmu. Když je něco každý rok, ztrácí to kouzlo. A i český fanoušek by se nakonec hokeje přejedl, a časem bychom se ocitli ve stejné, nebo horší situaci.
Místo toho by možná stálo za debatu, jestli opravdu potřebujeme 16 týmů. Protože Češi s Maďary? Promiňte, ale i můj pes při tom usnul. A to jinak štěká na všechno, co má hokejku. Jenže IIHF nechce přijít o tu krásnou iluzi, že se hokej hraje i na místech, kde o něm nikdo pomalu nic neví. Tak radši dál budeme koukat na zápasy, kde v hledišti sedí tři stovky lidí a polovina z nich jsou dobrovolníci.
Jednoduché řešení? Možná jen kopírovat, co fungovalo. Inspirace Prahou přece není žádná ostuda. Není hanba vzít si příklad z něčeho, co se osvědčilo a co funguje. A že to zafungovalo, to ví i můj syn. Byl se školou na zápase Norska s Dánskem. Samozřejmě, chyběla ona třešnička na dortu, kdy nehráli Češi, a ani nešlo o čtvrtfinále. Ale byl tam, zažil tu atmosféru světového šampionátu, viděl to na vlastní oči – a byl nadšený.
Tak snad příští šampionát na tom bude o něco lépe. Hokej se hraje pro fanoušky, ale nesmí to vypadat tak, že některé zápasy na šampionátu předčí v návštěvnosti i neatraktivní duely v naší druhé hokejové lize.
Autorský text za pomoci následujících zdrojů:
Aktuálně.cz - Česko byl jiný vesmír, smeká ředitel MS v Herningu
České noviny - Rekordní návštěvnost na MS se vyšplhala na 797.727 diváků
