Nejsi důchodce? Na slevu nemáš jednoduše nárok

Při dnešní návštěvě supermarketu jsem si mezi cenovkami nemohl nevšimnout výrazné cedule informující o slevách pro seniory na vybraný sortiment. Z jistého úhlu pohledu se může toto gesto zdát jako důkaz jisté solidarity. Ukazuje na sociální ohrožení starších lidí, na jejich potřebu podpory. Uvědomuji si, že mnozí senioři mají omezené finanční možnosti a různé druhy slev pro ně můžou být významnou úlevou v napnutém rozpočtu. V souvislosti s tím si však nemůžu odpustit otázku, co ostatní sociálně ohrožené skupiny?

Aby to bylo spravedlivé, měl by tento supermarket přijít také se speciálními slevami pro matky samoživitelky, které denně balancují mezi péčí o děti a snahou zajistit dostatek financí na jejich výchovu. Nebo přijít třeba se speciálním týdnem, které tak jasně definují právě Lidl, na podporu rodin s dětmi, které se snaží vyjít s rodinným rozpočtem v době, kdy ceny potravin ne a ne klesat. Tyto skupiny jsou stejně sociálně zranitelné jako senioři, ale přesto se mi zdá, že zvolená slevová politika sleduje v tomto případě úplně něco jiného.

Dokonce jsem si myslel, že obchodní řetězec Lidl s politikou slev pouze pro seniory po značné kritice skončil. Zřejmě jen nějakou chvíli trvalo, než se nashromáždila potřebná data pro to, aby bylo jasné, jestli v této akci má smysl pokračovat a jak moc je pro obchodníka rentabilní.

Stále zde však vidím paradox celé situace. Na jedné straně je pochopitelné a chvályhodné, že se obchodníci snaží pomoci starším lidem, kteří byli kdysi pilíři této společnosti. Ale na druhé straně, tím, že se zaměří pouze na jednu skupinu obyvatel, přehlíží potřeby ostatních, kteří jsou stejně zranitelní a jistě by podobnou formu pomoci také uvítali.

Tato situace vyvolává otázku spravedlnosti a rovnosti v naší společnosti. Vždyť denně čteme ve zprávách, že je naše společnost rozdělená a že zde vzniká mezigenerační střet. V tomto případě však nejde jen o slevy v supermarketech, ale o širší obraz toho, jakým směrem se ubírá pozornost naší společnosti. A přitom by stačilo jen to, aby obchodní řetězce, a samozřejmě i politici, začali uvažovat komplexněji o tom, kdo všechno potřebuje podporu, a přestali se soustředit pouze na vybranou skupinu obyvatel.

A tak si tu stojím ve frontě a pozoruji seniory ochotně vytahující své občanské průkazy a přemýšlím, jak se asi cítí maminka dvou malých dětí, která svým ratolestem s úsměvem vysvětluje, že na vybranou laskominu nejsou peníze. Netvrdím, že nabízená sleva by nakonec zlomila maminčinu vůli natolik, aby tento výrobek dětem zakoupila. Ale co když ano?

Nerad bych, aby článek vyzněl proti důchodcům, tak to určitě není. Seniorům je třeba pomáhat a dovolím si tvrdit, že v naší společnosti se tak i děje. Problém vidím spíše v nespravedlivém nebo jen nedomyšleném přístupu tohoto konkrétního obchodního řetězce.

Autorský text psaný na základě osobního zážitku