Článek
Tento obrat ovšem není pouze dílem práce prezidenta, ale celé vlády. Je osvěžující pozorovat tuto razantní změnu v tom, jak nás světové demokracie vnímají. Po dlouhé době můžeme s hrdostí konstatovat, že jsme skutečným partnerem, a ne pouhým obtížným spojencem evropských států. Účast prezidenta Petra Pavla na nadcházejícím mírovém summitu v polovině června ve Švýcarsku lze považovat za vrcholný úspěch zahraniční politiky vlády Petra Fialy.
Významnou roli v této proměně samozřejmě hraje osobnost prezidenta Petra Pavla. Jeho jasně artikulované postoje si získávají pozornost i v zahraničí. Hlavním rozdílem je, že tento zájem je pozitivního rázu, což v minulosti ne vždy platilo. Stačí se ohlédnout za obdobím, kdy byl na Hradě Miloš Zeman, jehož kroky byly často podmíněny vlastními zájmy. Podobně to bylo i za Václava Klause, i když jen stavím trochu výše než Miloše Zemana.
Dá se říci, že česká zahraniční politika prochází jakousi renesancí, která byla náležitě potřebná. Najednou máme prezidenta, na jehož postoje můžeme být hrdí, a který se chová jako opravdový státník a diplomat. Co je ještě důležitější, neztrácí se v iluzi vlastní dokonalosti.
Ale abych nepřisoudil všechny zásluhy pouze Petrovi Pavlovi, musím zmínit i ministra zahraničí Jana Lipavského. I on svým způsobem dokázal, že Česká republika již není zemí, která by automaticky podléhala tlaku silnějších hráčů. A to neplatí jen v případě vztahů s Ruskem.
Jsem hrdý na to, že konečně hrajeme roli rovnocenného partnera, a to nejen v Evropě. Je to skutečně osvěžující změna. Samozřejmě si uvědomuji, že jsme stále malá země a na mezinárodní scéně nemáme tak velký vliv jako jiné mocnosti. Nicméně to neznamená, že bychom neměli právo vyjádřit svůj hlas. A pozvání prezidenta Petra Pavla na mírový summit je důkazem toho, že i malá země může mít své místo na mezinárodní scéně.
Je to důkaz toho, že Česká republika nehraje druhé housle, ale že si konečně vybojovala své místo v první lize. Nezbývá než doufat, že si toto uznání udržíme co nejdéle.
Použité zdroje:
