Pokud si nepřejeme válku, nesmíme před ní teď zavírat oči

Válečný konflikt a vůbec jakákoli lidská tragédie přitahují pozornost lidského vědomí. Informace z místa většinou zprostředkovávají zahraniční zpravodajové a reportéři. Přinášejí nám komplexní informace a mnohdy i exkluzivní záběry z míst, kde se v tu chvíli nemůžeme a ani nechceme ocitnout.

V moderní době internetu je ovšem práce krizového novináře složitější. Už to není on, kdo přináší ojedinělé záběry z místa tragédie. První záběry se na internetu objeví ještě dříve, než zpravodaj vůbec zasedne k plánovacímu stolu.

Díky tomu tak máme možnost být lidskému neštěstí mnohem blíže než kdykoli předtím.

Úkolem krizového nebo válečného novináře je přinést nám ucelené a nezkreslené informace. V případě válečného konfliktu, teď to s dovolením vztáhnu na boje na Ukrajině, se musí ovšem novinář vypořádat také s návalem dezinformací, které ve většině případech přicházejí od lidí, kteří na daném místě ani nebyli a jsou obětí válečné propagandy.

Cílem ruské propagandy je vcelku jednoduchý úkol. Donutit lidi, aby před válkou zavřeli oči. Pojmout konflikt tak, že Rusko je sice špatné, ale Ukrajina není o moc lepší, aby si časem společnost řekla, že jsou vlastně obě strany konfliktu stejné, a tak nás výsledek téhle války nemusí zajímat.

Nedávná minulost nás ovšem musí varovat před takovým postojem, protože Rusko se nezastaví na Ukrajině, pokud se mu my, jako země, které nejsou přímými účastníky konfliktu, nepostavíme odhodlaným postojem, že nám není konflikt lhostejný. Můžeme to udělat například tak, že odsoudíme vojenskou agresi na cizím území a podpoříme politickou garnituru, která prezentuje odhodlání pomoci Ukrajině se bránit pomocí dodáním vojenského materiálu.

Nejhorší, co se může stát, když se západ přestane o Ukrajinu zajímat a média přestanou o konfliktu informovat, je to, že padne v zapomnění. To riziko je velmi vysoké.

Jakmile totiž svět zavře oči před tímto konfliktem stejně tak, jako to udělal v případě války v Čečně, Gruzii nebo při anexi Krymu, Rusko velmi brzy ovládne vojensky Ukrajinu a západní svět bude dříve nebo později přihlížet ještě větší rozpínavosti ruského impéria.

Svým způsobem chápu, že je to jakýsi obranný mechanismus pro to, abychom si udrželi dostatečný odstup od těchto hrůz, a snaha si nepřipustit, že by nás mohl někdo o náš blahobyt a komfort připravit lusknutím prstu. Nikdo z nás si totiž nechce představovat situaci, kdy ve zlomku okamžiku jste nuceni popadnout své nejbližší a pár cenností a zachránit si holý život. Takovému strachu nikdo z nás být vystaven určitě nechce.

Musíme si uvědomit, že ruské vedení války se nese ve znamení zaber a znič. S každou válkou trpí nejvíce civilní obyvatelstvo, a platí to i v případě Ukrajiny. Nebo si snad někdo myslí, že obyvatelé v Buče se nějakým zvláštním nebo závažným způsobem provinili proti Ruské federaci?

Buďme vděční za to, že jsme členem NATO, které nám dává jisté záruky bezpečnosti, ale zároveň nezapomínejme, že toto obrovské lidské neštěstí se odehrává jen pár set kilometrů od našich hranic, a pokud Rusko nezastavíme nyní, tak pak Evropa bude stát před mnohem vážnějším konfliktem.

Někdy mi totiž přijde, že někteří občané tento válečný konflikt budou zlehčovat a svádět na kdekoho do té doby, dokud jim nepřistane ruská raketa v jejich obývacím pokoji.

Jedna dost důležitá informace je totiž zřejmá. V tomto konfliktu je Rusko jasným agresorem a nechce vyjednávat, pokud nebudou splněny jeho požadavky.