Politici a jejich tabulky. Lze řídit stát na základě jednotek a nul?

Sedím tady před televizní obrazovkou, sklíčeně sleduji politickou debatu a nemohu si odpustit jistou míru nostalgie. Kde jsou ty časy, kdy politika byla více než jen uměním manipulace s čísly? Kdy se dalo řídit stát bez potřeby mít po ruce excelovskou tabulku?

Vzpomínám na časy, kdy politika byla o lidech. Když se politik setkal s občanem tváří v tvář, když dokázal naslouchat a když politické rozhodnutí bylo založeno na zdravém selském rozumu. Ale jak se zdá, tyto časy jsou nenávratně pryč. Nyní máme politiky, kteří se schovávají za excelovskými tabulkami.

Vládní politici mají své tabulky, opoziční politici mají zase jiné tabulky. Je zvláštní, že se nikdy neshodnou. A v té záplavě politiků mi nejvíce na paměti vyčnívá Alena Schillerová z hnutí ANO. Nevím proč, ale zrovna ona těch tabulek má snad více než státní pokladna papírových tisícovek.

Nelze přehlédnout, že každý z politických představitelů má svůj originální operační systém, svůj vlastní způsob, jak interpretovat data, jak si vykládat čísla. A občané? Ti se mohou jen dívat, jak se čísla mění, a pokoušet se pochopit, co všechno tyto změny znamenají.

Někdy mám pocit, že se stát řídí podle jakýchsi tabulek. Ale stát by měl být více než jen souhrnem čísel v tabulkách. Stát by měl být o lidech. Stát by měl být o jejich potřebách, o jejich touhách, o jejich snech.

Je ironické, jak jsme se odklonili od jednoduchých zásad našich předků. Karel IV, jeden z našich největších panovníků, byl schopen řídit zemi bez potřeby excelovských tabulek. Možná měl na Karlštejně na zdi kamenem vyrytou tabulku, do níž si zapisoval, kolik vybral daní. A když dosáhl potřebné sumy, postavil Karlův most. Koneckonců, vystavěl celé město bez jediného excelovského listu.

Jak by asi Karel IV reagoval na naše současné politiky a jejich nekonečné tabulky? Možná by zavrtěl hlavou a vyzval je, aby se vrátili k základům vládnutí. Možná by je vyzval, aby více naslouchali svým občanům místo toho, aby neustále hleděli do svých tabulek.

To neznamená, že bychom měli zavrhnout všechny statistiky a vrátit se k dobám Karla IV. Rozumím tomu, že data jsou důležitá. Rozumím tomu, že tabulky nám mohou pomoci pochopit složitosti moderního světa. Ale nesmíme zapomenout, že za každým číslem v tabulce je skutečný člověk. Skutečný život. A tyto životy nelze snížit pouze na řadu čísel.

Nostalgii přeruší další krásná prezentace v televizi. Politik právě vytáhl další tabulku a s radostí ji ukazuje na kameru. Pousměji se a povzdechnu si. A přitom si otevřu tabulku čokolády, kterou mám schovanou v zásuvce stolu. Protože v tomto bláznivém světě tabulek a politiků, někdy prostě potřebujeme malou sladkou útěchu.

Můj závěrečný vzkaz politikům. Nepoužívejte tabulky jako zástěrku. Naslouchejte lidem. Dívejte se za čísla. Protože za každým číslem je člověk. A v konečném důsledku je politika právě o nich.