Článek
Nedávná dohoda mezi vládou a lékaři přinesla konec období nejistoty a dohadů v českém zdravotnictví. Zdá se, že ta největší krize je na nějakou dobu zažehnána. Není to přímo na potlesk ve stoje, ale z toho nejhoršího jsme nyní venku. Otázka však zní, na jak dlouho?
Příběh začal tím, když se lékaři nelibě vyjádřili k nové přesčasové vyhlášce. Plánovaný krok vlády byl veřejnosti prezentován jako snaha o zlepšení péče o pacienty. Ovšem pohled lékařů byl poněkud odlišný. Ti nejčastěji svůj nesouhlas s vyhláškou argumentovali tak, že přetížení a únava zdravotnického personálu nejsou kompatibilní se snahou o stoprocentní péči.
Odpověď vlády, potažmo ministra zdravotnictví, byla zpočátku váhavá až do doby, než se do jednání položil sám premiér Petr Fiala. Je jasné, že někdo bude tvrdit, že dohoda s lékaři je jasným ústupkem konaným pod nátlakem. Zvýšení platů lékařů se zdá být logickým řešením. Nikdy se však už nedozvíme odpověď na otázku, zda to bylo opravdu nezbytné. Jednalo se v tomto případě skutečně o krizi lékařské péče, nebo zde šlo od začátku jen a jen o peníze?
Osobně se na to dívám tak, že lékaři jednoznačně použili pacienty jako rukojmí ve svém boji za lepší finanční ohodnocení. Nejsem si totiž jistý, že únavu a přetížení lékařů, na kterou se odvolávali, lze vyřešit jen zlepšením platů. Spíše mám dojem, že to byla od začátku účelová zástěrka k obhajobě jejich požadavků.
Právě se podařilo naplnit naši dohodu s lékaři a tím končí období nejistoty. Je to dobrá zpráva především pro všechny občany, kteří díky tomu budou mít jistotu přístupu ke zdravotní péči ve stejné míře jako dosud. Děkuji všem zúčastněným za rozumný přístup a spolupráci, zvláště…
— Petr Fiala (@P_Fiala) December 4, 2023
Na druhou stranu si uvědomuji, že práce ve zdravotnictví je nesmírně náročná, a adekvátní odměna by měla být samozřejmostí. Navíc, jestliže se lékaři cítí přetíženi a unaveni, nelze jistě ignorovat také potenciální dopady na kvalitu poskytované péče.
Z kroku vlády, potažmo samotného premiéra, mám trochu smíšené pocity. A nemyslím tím jen to, že premiér de facto svým rozhodnutím potopil práci ministra Válka, který neměl v plánu ustoupit. V tomto případě jednoduše vláda ustoupila požadavkům lékařů pod nátlakem, ačkoli rozumím tomu, že musela jednat racionálně, a hlavně v zájmu občanů.
Tak, co tedy bylo skutečným důvodem postojů lékařů? Byl to opravdu boj za lepší pracovní podmínky, nebo šlo jen o snahu zvýšit si platy? A co bude dál, za rok, za dva? Bude aktuální zvýšení platů stačit, aby byli lékaři spokojeni a poskytovali nejlepší možnou péči, nebo se brzy objeví další problémy, které se nyní přehlíží?
Tuto dohodu vnímám jen jako dočasné řešení. Je jasné, že vláda i lékaři musejí i nadále hledat společnou cestu, jak zlepšit podmínky v českém zdravotnictví. Nesmí to však být jen otázka finanční, ale musí jít také o lepší pracovní podmínky, a hlavně zlepšování kvality péče.
Krize byla možná zažehnána, ale ta hlavní otázka zůstává stále nezodpovězena. Na jak dlouho?
Zdroj: iRozhlas.cz, ČT24.cz
