Článek
Říká se, že historie se opakuje a lidstvo se z ní neumí dostatečně poučit. Dnešní konflikt na Ukrajině je toho jasným příkladem. Pokud si srovnáme jednotlivé paralely, zjistíme, že některé události jsou si v mnoha ohledech nápadně podobné.
Provokace jako záminka k intervenci
I dnes se totiž objevují názory, že k okupaci bylo Rusko vlastně vyprovokováno Ukrajinou. Stejná rétorika zaznívala i před okupací Československa Hitlerovou armádou. Historické prameny ovšem uvádějí, že provokace byly uměle vytvářeny hlavně německou stranou, převážně ze strany tzv. Henleinovců, kteří plánovali povstání, jež mělo zabránit údajnému potlačování německého obyvatelstva v oblasti Sudet.
Československá rozvědka přišla s varováním, že Německo chystá provokace na hranicích, aby je později Hitler využil jako záminku k intervenci. Po anšlusu Rakouska vyhlásilo Československo částečnou mobilizaci a posílilo ostrahu hranic. Další události jsou již všeobecně známé.
Stejný způsob rétoriky na obhajobu intervence nyní slýcháme z úst Vladimíra Putina, který k tomu používá nástroje oficiální propagandy. Je až k nevíře, kolik lidí je ochotných na tuto demagogii přistoupit a násilnou okupaci Ukrajiny ruskou armádou obhajovat.
Nejčastějším argumentem bývají provokace na hranicích ze strany ukrajinské armády, potlačování práv ruského obyvatelstva a také události na Euromajdanu.
Události na Ukrajině
K této události došlo poté, co prorusky zaměřený prezident Janukovyč označil připravovanou asociační dohodu s Evropskou unií jako nevýhodnou. Tento fakt vyvolal demonstrace, kde hlavním požadavkem bylo odstoupení prezidenta Janukovyče a uspořádání předčasných prezidentských voleb.
K protestujícím v hlavním městě se později přidala další velká města jako Charkov, Luhansk nebo Lvov. Jednalo se tehdy o největší masový protest od oranžové revoluce. Protesty hladovkou podpořila také uvězněná bývalá ukrajinská premiérka Julija Timošenková.
Euromajdan označuje Rusko za fašistickou revoluci, ačkoli násilí vyvolal až zásah represivních složek, které zasáhly na příkaz prezidenta Janukovyče. Některé prameny dokonce dokládají, že do míst demonstrací byli z Ruska sváženi ruští nacionalisté, kteří sloužili jako hlavní provokační jednotka.
Anexe Krymu a konflikt na východní Ukrajině
Vyvrcholením ukrajinské krize bylo obsazení Krymu ruskou armádou a vznik vleklého konfliktu na východě Ukrajiny.
Provokace na hranicích mezi ruskými separatisty a ukrajinskou armádou a údajné potlačování práv ruských obyvatel na území Ukrajiny uvádějí jako záminku k vojenské intervenci Ruskou federací v čele s prezidentem Putinem. Rétorika podobná té, kterou použil Adolf Hitler při okupaci Československa.
Západ udělal velkou chybu při anexi Krymu, kdy před problémem zavřel oči a odvážil se pouze k dílčímu potrestání ruské agrese uvalením sankcí. Postupem času byla přijata nová realita a svět byl ochotný svým způsobem tolerovat ztrátu jistého územního celku výměnou za jakýsi mír a klid. Stejný postoj zaujaly západní mocnosti i v případě Československa, kdy v Mnichově podstoupily příhraniční oblasti Adolfu Hitlerovi výměnou za mír. Získaný čas ovšem využilo Německo pouze k přípravě na válku.
Ten však neměl dlouhého trvání a stejně jako v případě Hitlera se ani Putin nespokojil s tímto dílčím úspěchem. Jak to dopadlo v případě Třetí říše, to všichni dobře víme. Západ už v tomto případě musel zaujmout jasné stanovisko a jednotně ničím nevyprovokovanou ruskou agresi odsoudil.
Zápádní pomoc Sovětskému svazu
Všemi možnými prostředky se snaží pomoci Ukrajině se bránit vůči agresorovi dodáním nejen vojenské pomoci.
Jedná se o stejnou pomoc, které se dostávalo Sovětskému svazu při okupaci Německem. Tzv. Lend-Lease act schválený 11. března 1941 Spojenými státy, ke kterým se přidala bezmála čtyřicítka zemí, zajistil dodávky ve výši 20 mld. dolarů. Jednalo se o dodávky zbraní, potravin a potřebných surovin pro zbrojní průmysl.
Sovětský svaz se neočekávanému napadení dlouho jen bránil a trvalo skoro tři roky, než se mu podařilo nastartovat masivní zbrojní výrobu, aby se byl schopen dlouhodobě bránit a případně pomýšlet na protiofenzívu.
Sovětská propaganda samozřejmě nikdy oficiálně pomoc „kapitalistického Západu“ nepřiznala, jelikož do Velké vlastenecké války se to prostě nehodilo. Z jejich strany dokonce zaznívala na dodávky i jistá kritika, kdy v počátku byly dováženy převážně britské tanky nevalné kvality, které byly pro kvalitní německé tanky snadnou kořistí. Větší úlohu sehrály dodávky v leteckém průmyslu. V celkové výzbroji tehdejšího letectva zaujímaly ty západní více jak 23 % všech bojeschopných letadel.
Můžeme si tak položit otázku, jak dlouho by se Sovětský svaz dokázal bránit mnohem lépe vybavené německé armádě, která i přes značné chyby svého velení držela otěže konfliktu na své straně. Bez západní pomoci by zřejmě konflikt zamrzl na dlouhou dobu někde u Stalingradu.
Proč je důležité Ukrajině pomoci?
Proto i dnes je důležité pomoci Ukrajině bránit se agresorovi. Jedná se o suverénní zemi, kterou není možné odsoudit jen proto, že se sama rozhodla jít svou cestou a připojit se k západnímu společenství. Pokud necháme Ukrajinu padnout, je pravděpodobné, že by tento úspěch mohl posílit ruské imperialistické choutky a mohli bychom se ocitnout na hranici mnohem většího konfliktu, který by mohl mít celosvětový rozměr.
Dějiny je nutné si připomínat a pokud to jen trochu jde, také se z nich poučit. Jednotlivé paralely se totiž až moc shodují a budiž pro nás varovným signálem, abychom neopakovaly stejné chyby, které svět uvrhly do časů temna na dlouhých šest let a vyžádaly si miliony životů nevinných lidí.
Zdroj: Forum24, Archives.org, iRozhlas.cz
