Článek
Ačkoli osobně mám občas výhrady k osobě Andreje Babiše nebo Aleny Schillerové, která na seznamu nazvaném Bakterie ruského míru také figuruje, nelze je považovat za čistě prorusky smýšlející osobnosti. Nelze tak jednoduše označit někoho, kdo jen svými promyšlenými vyjádřeními míří na své voliče nebo se snaží získat nové tím, že mluví jazykem, kterému rozumějí nejvíce, případně jim předkládá rétoriku, která je jim blízká.
Vždy je třeba hledět na komplexní obraz dané osobnosti. Andrej Babiš moc dobře ví, že politikou hnutí ANO pravděpodobně nepřetáhne na svou stranu pravicové voliče a jedinou možností, jak si zajistit pohodlné vítězství v parlamentních volbách, je přetáhnout voliče hnutí SPD. Proto tak často slýcháme z jeho úst prohlášení, že vláda Petra Fialy je asociální a myslí více na Ukrajinu než na české lidi. To je rétorika, kterou právě tito občané chtějí slyšet.
Ovšem nesmíme zapomínat na to, že nikdy nevystoupil otevřeně proti podpoře Ukrajiny a že není prorusky smýšlející, nám dokázal v případě kauzy Vrbětice, kdy ještě v pozici premiéra ani na okamžik nezaváhal a učinil ostré diplomatické kroky vůči Ruské federaci.
Dalo by se říct, že v tomto případě hnutí ANO pouze dojelo na svůj populistický narativ, kdy za každou cenu lidem předkládají to, co chtějí slyšet. Pokud cítí, že je nálada ve společnosti spíše protiukrajinská, tak svou tvář tomu přizpůsobí. Sice nevystupují tak ostře proti podpoře Ukrajiny jako třeba hnutí SPD, ale šikovně tuto náladu dokážou schovat za dobře volená slova, která mají jediný cíl: ukázat, že pokud budou ve vládě oni, tak budou Ukrajinu nadále podporovat, ale větší formu pomoci budou směřovat českým občanům.
Ze svého pohledu považuji zveřejněný seznam za skutečně nešťastný. Nechci tvrdit, že některá jména osob a organizací jsou na seznamu neprávem, ale vycházet při sestavování jen za pomoci novinových článků se dá považovat při nejmenším za zvláštní.
Například v případě Aleny Schillerové jsou jako důkazní materiál uváděny dva články, kdy jeden z nich na internetu již není k nalezení a druhý vás odkáže na článek na Novinkách, který informuje o demonstraci na Václavském náměstí. V něm ovšem bývalá ministryně financí pouze kritizuje premiéra Fialu za jeho postoj k demonstrantům.
U Andreje Babiše figurují tři odkazy. Stejně jako v předešlém případě je první odkaz také nefunkční. Zbývající dva vás zavedou na stránky atlasvlivu.cz, kde se dozvíme informace o obchodních vztazích Agrofertu s Ruskem nebo Čínou. Jako hlavní důkazní břemeno si ukrajinský list ovšem zvolil prohlášení Andreje Babiše z července 2022, kdy uvedl: „Vláda vzala důchodcům a mladým slevu na jízdné za směšných 1,8 miliardy korun, protože říká, že nemá peníze. A potom posílá peníze na zbraně Ukrajině.“
Na tomto případu lze spatřit onu rétoriku, kterou Andrej Babiš zvolil během své, v té době ještě oficiálně neoznámené, prezidentské kampani. Právě to ovšem nikdo při sestavování důkazů evidentně nebral v potaz. Ono to ani moc nejde, když nesledujete politickou scénu dané země dlouhodobě a nemáte tak dostatečně zmapováno, jak politici vystupují na veřejnosti a zda jsou jednotlivé výroky prohlášeny v rámci běžné diskuse nebo během volební kampaně.
Považuji předložené důkazy za dost slabé a skutečně by mě zajímalo, jestli jen to málo, co stačilo k zařazení některých jmen na seznam, stačí k tomu, abych mohl o někom prohlásit, že se jedná o osobu přímo nakloněnou Rusku. Za nejvíce nešťastné však považuji samotné načasování zveřejnění takového seznamu. To přichází ve chvíli, kdy se mluví o snížení pomoci Ukrajině, hlavně ze strany Spojených států.
Mohlo by se totiž také stát, že tento seznam nakonec ublíží samotné Ukrajině a to je to, co v tuto chvíli potřebuje ze všeho nejméně. Určitě jí neprospěje to, že se změní smýšlení nejen politiků, ale hlavně veřejnosti směrem k další podpoře této těžce zkoušené země.
Zdroj: texty.org.ua, atlasvlivu.cz, denikn.cz, novinky.cz, iRozhlas.cz
