Článek
S příchodem válečného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem se otevřely nejen nové kapitoly v historii obou zemí, ale odhalily se i hluboké emocionální a kulturní rozdíly, které rozdělují různé národy Evropy. Zatímco mnoho národů na kontinentu sleduje tento konflikt s obavami a sympatiemi, česká společnost by se měla dívat hlouběji a ptát se sama sebe: Má Ukrajina něco, co nám samotným tak moc chybí?
Probuzení národní hrdosti Ukrajinců je jasně viditelné. Můžeme ji zahlédnout na každém kroku, od hrdého a neúnavného vedení prezidenta Zelenského až po obyčejné občany, kteří i po měsících války neztrácejí víru v lepší budoucnost pro svou zemi. Poslední takovou událostí je obnova ikonického kyjevského pomníku, kde nyní místo sovětského emblému hrdě svítí ukrajinský trojzubec. Symbol, který vyzařuje ukrajinskou nezávislost, odvahu a hrdost.
Kyjevská Matka Ukrajina už má místo sovětského emblému ukrajinský trojzubec.https://t.co/QUX25E6Jqa
— ČT24 (@CT24zive) August 6, 2023
Avšak česká společnost se v tomto případě může cítit poněkud zmateně, když sleduje tuto ukázku projevu národní hrdosti na východní hranici Evropy. Kdy naposledy jsme my, Češi, cítili takovou hrdost na zemi, odkud pocházíme? Možná tak v době národního obrození v 19. století. Bylo to období, kdy jsme se postavili proti nadvládě a definovali se jako samostatný národ s vlastním jazykem, kulturou a historií.
Kde byla naše národní hrdost v srpnu 1968 při okupaci sovětskými vojsky? Místo národního odporu jsme byli svědky rezignace, strachu a kompromisu. To je jistě kontrast k dnešní Ukrajině, kde lidé vstupují do dobrovolnických jednotek, vstupují do armády a vyjadřují svůj nesouhlas s ruskou intervencí.
Tím nechci tvrdit, že Češi nemají důvod k hrdosti. Naše historie je bohatá a plná hrdinských činů. Ale ve světle aktuálních událostí bychom se měli ptát: Kde je naše národní hrdost nyní? Proč se nám zdá, že jsme ztratili schopnost bojovat za to, v co věříme?
Ukrajinský příklad by nám měl sloužit jako připomínka toho, jak důležité je mít pevné kořeny a věřit ve svou zemi a svůj národ. Protože v dnešním světě plném politické nestability a nejistoty nikdo nemůže říct, co přinese budoucnost. Měli bychom se inspirovat Ukrajinou, posílit svou vlastní národní hrdost a připravit se na případné výzvy, které před námi leží.
V konečném důsledku je národní hrdost více než jen pocit hrdosti na svou zem. Je to pocit sounáležitosti, odhodlání a víry v lepší budoucnost. Je na čase, abychom se znovu spojili se svými kořeny, přijali svou historii a připravili se čelit budoucnosti s hrdostí a odhodláním, stejně jako to dělají naši východní sousedé.
Zdroj: ČT24.cz, wikipedia.org
