Vietnamec, Ukrajinec, Rom. Komu připíšeme své problémy příště?

Máte pocit, že poslední dobou nejde nic tak, jak byste si představovali? V mnoha diskusích můžete nabít dojmu, že na všechny společenské problémy už jsme našli jednoznačného viníka. Ne, nejde v tomto případě o neviditelnou ruku trhu, ani o klimatickou změnu. Máme na mysli menšiny vyskytující se v naší společnosti. Dříve byli za nositele problémů označováni Romové, nyní je vystřídali Ukrajinci. Vzhledem k této pospolitosti se ptám, kdo další je na řadě?

Dovolím si upozornit na jeden fascinující paradox. Zdá se, že čím více energie někteří věnují hledání viníka, tím více se vzdalují od skutečného nalezení správného řešení. Vraťme se však k základní otázce: Proč česká společnost má vždy tendenci hledat někoho, kdo by mohl nést vinu za její vlastní problémy?

Historicky vzato je jednodušší najít pomyslného viníka než samotné řešení problému. Je to rychlý a svým způsobme pohodlný způsob, jak odvést pozornost od komplexních problémů, které nemají jednoduché vysvětlení a vlastně i řešení. Ale nenechme se zmást. Nejedná se o ryze českou specialitu.

Vezměte si například USA a jejich diskurz ohledně imigrace nebo zbraní. Nicméně tím, že se v Česku toto chování repasuje jako starý známý song v českých rádiích, začíná to být svým způsobem alarmující.

Na tom všem je ovšem zajímavé, jak snadno může být značná část společnosti ovlivněna několika jednotlivci nebo politickými stranami, které si na tomto jevu snaží postavit svou politickou kariéru. Začíná se totiž vytrácet onen selský rozum, kterým se tak rádi chlubíme. Na jeho místo nastupuje snaha ulehčit si vlastní morální dilema tím, že veškeré své problémy svalíme na někoho jiného.

Skutečně zarážející je, kolik politických stran a hnutí se rozhodlo následovat tento trend a místo toho, aby tuto vášeň krotily, se neštítí ji přiživovat. Proč? Protože je to efektivní. Lidé se prostě lépe ovládají, když společně bojují proti společnému, i když imaginárnímu nepříteli.

Musím se ptát, zda má tento příběh nějaký konec.

Budeme snad svědky toho, že jakmile opadne nenávist k Ukrajincům, přenese se pomyslný ukazováček na další menšinu žijící v Česku, třeba na Vietnamce? Nebo svou pozornost zaměříme na studenty a pracující ze Slovenska? A budou politici, kteří tento oheň přiživují, vůbec schopni ten žár, kdy potom uhasit?

Místo hledání viníka bychom měli hledat řešení. Ať už sami nebo prostřednictvím volených zástupců do komunální i parlamentní politiky. Je třeba mít stále na paměti, že za své problémy neseme většinou zodpovědnost my sami. Jsem přesvědčen, že pokud bychom společně hledali cesty, jak své potíže řešit, místo toho, abychom hledali někoho, na koho je můžeme svést, budeme na tom všichni lépe.

Nejvyšší čas přestat ukazovat prstem na druhé. Máme dost vlastních prstů, na které bychom měli ukázat. A kdo ví, třeba některý z nich ukáže správným směrem.

A tak, když příště uslyšíte, že za všechno mohou „ti tamti“, zeptejte se sami sebe: Je to skutečně tak?

Zdroj: iRozhlas.cz, Seznam Zprávy