Článek
Nezodpovězenou otázkou však je, jak v takovém případě postupovat dál. Vystoupit z OSN je podle mého názoru nic neřešící krok. Spíše mi to připomíná vzdor malého dítěte, které se křikem dožaduje pozornosti. Nebylo by snad lepší zasadit se o to, aby se začalo mluvit o radikální reformě organizace, která má být záštitou světového míru?
Smutné je, že OSN již dávno neplní jeden ze svých primárních cílů. Zabránit mezinárodním konfliktům a vyjednávat mírová řešení v případě, že ke konfliktu dojde.
To jí ovšem jde jen v případech, kdy jde o konflikt čistě lokální a bez účasti nebo zájmů světových mocností. OSN v takovém případě vypadá jako báječná organizace, schopná jednání a dohod. Ale jakmile se jedná o zájmy velkých hráčů na světové scéně, vše se začíná komplikovat.
Důvody? Je to strach, obavy, nebo možná něco víc? Zde narážíme na pohnutky, které zahrnují nejen geopolitické zájmy, ale s jistotou lze říct, že jde hlavně o mocenské hry a svým způsobem i národní egoismus. Jestliže má nějaká světová mocnost pocit, že její zájmy jsou ohroženy, její snaha o zachování status quo začne převládat nad všemi zásadami a ideály, které OSN reprezentuje.
Odpovědnost za tuto situaci nesou i stálí členové Rady bezpečnosti s právem veta. Vždyť právo veta umožňuje těmto státům blokovat jakoukoliv iniciativu, ze které by neměly prospěch. V poslední letech tak Rada bezpečnosti OSN připomíná místo, kde se vedou jen dalekosáhlé řeči o ničem než platformou, kde by se jednalo o konkrétních a účinných opatřeních pro globální dobro.
„Vyjádření paní ministryně chápu jako výraz určité frustrace,“ uvedl europoslanec ODS Alexandr Vondra k výzvě ministryně obrany, aby Česko odešlo z OSN.„Jsem k OSN dlouhodobě kritický, ale vyzývat vládu k odchodu nebudu,“ říká.https://t.co/seZfCeNlyD
— Seznam Zprávy (@SeznamZpravy) October 29, 2023
Změna tohoto stavu je jistě nutná, ale rozhodně ne snadná. Radikální reformy, které by byly jistě na místě, jsou často náročnými a dlouhodobými procesy, které vyžadují konsensus mezi všemi členy a to je v současné geopolitické situaci téměř nemožné.
Vstoupit do dialogu a pokusit se přesvědčit velké hráče o potřebě změn by byla ideální cesta vpřed. Bylo by naivní si myslet, že by velmoci najednou přehodnotily své národní zájmy, ale je možné, že se najde kompromis, který by umožnil fungování OSN ve prospěch všech.
Návrh paní Černochové o vytvoření nové mezinárodní organizace je sice lákavý, ale položila si paní ministryně zásadní otázky: Kdo by tuto organizaci tvořil? Jak by byla financována? A co by se stalo s OSN? Myslím si, že časem bychom se dostali do stejného problému, kterému čelíme v případě OSN.
Jistě by bylo lepší vyvinout iniciativu v tom, jak zlepšit organizaci, kterou tu máme od roku 1945 a jejíž hlavní poselství, tak jak bylo původně zamýšleno, je stále vysoce ceněné. Udržení míru, podpora rozvoje a ochrana lidských práv jsou principy, které zůstávají stejně důležité dnes jako před desítkami let. Ale místo toho, abychom opustili loď, která má několik netěsností, měli bychom se spíše zaměřit na její opravu a modernizaci.
Slova paní Černochové ošívala palčivou kritikou, ale přichází také s nadějí, že je potřeba jednat. A v tom má pravdu. Ale samotná kritika bez návrhu řešení je v takovém případě pouhým cynismem.
OSN má své nedostatky, ale stále má potenciál být tím, čím byla vždy zamýšlena. Organizací, která přinese světu více míru a porozumění. Ale předtím, než se tak stane, musíme se rozhodnout, co s ní chceme udělat. Strach, obavy, nebo něco víc – to vše může být překonáno, pokud svět najde odvahu a sílu jednat a postavit se těžkostem.
Zdroj: Seznam zprávy, DenikN, wikipedia
