Za vysokou inflaci si můžeme hlavně my sami

V dnešní uspěchané a chaotické době, kdy se zdá, že všechno kolem nás zdražuje a naše úspory se neúprosně tenčí, se často ptáme: „Kdo za to vlastně může?“ Hledáme viníky a obviňujeme jednotlivé politiky, vládu, ať už tu současnou, nebo minulou. Avšak neměli bychom zapomínat na to důležité, i my sami máme svůj podíl na tomto děsivém fenoménu zvaném inflace.

Inflace se nevznáší ve vzduchu jako vir, který se nám náhle dostane do plic a onemocníme. Ne, inflace je jako kouzelná show, kterou sami vytváříme. Vybavte si vystoupení s kouzelníkem, který svými triky rozptyluje naši pozornost, a my jen poskakujeme v očekávání, co přijde dalšího.

Ale vraťme se zpět do minulosti, do roku, kdy nás zasáhla nepřipravené koronavirová krize. Tehdy jsme v panice hromadně skupovali trvanlivé potraviny a chovali se, jako by měl svět skončit. Bylo to jako v dobrodružném sci-fi filmu, kde se hrdinové snaží přežít posledních pár dní naší civilizace. Jenže tenkrát jsme sami zapříčinili nedostatek některého druhu zboží a jeho následné zdražování. Trh na tento výkyv v poptávce reagoval a ceny se tak přirozeně zvedly. Tím jsme do oběhu dostali více peněz, které jsme do té doby spořili pod polštářem.

Vzpomínáte si na tu dobu? Byli jsme zoufalí, obávali jsme se o svou budoucnost a bezhlavě jsme hledali útěchu v politických slibech a žádostech o větší podporu ze strany státu. A jaká byla reakce?

Vláda, opozice, všichni chtěli nalézt řešení a uspokojit naše bezmezné touhy. A tak začaly finanční injekce do ekonomiky. Desítky miliard korun byly rozdávány jako konfety na svatebním plese. V podobě příspěvků pro OSVČ, příspěvků pro rodiny s dětmi, příspěvků pro každého příjemce důchodu. Bylo to jako příslovečné přilévání oleje do ohně.

V té chvíli jsme možná nechápali, jaké to bude mít následky. Ale copak jsme přemýšleli o budoucnosti? Copak jsme si uvědomili, že jednorázové příspěvky, které jsme hlasitě vítali, neřeší dlouhodobé problémy a mohou nám více ublížit než pomoci? Ne, naše mysl byla obalamutěna v momentě, kdy jsme dostali peníze.

Po tom všem přišla válka na Ukrajině. Globální konflikt, který si nikdo nepřipouštěl. Co následovalo? Zvýšení cen potravin a energií. A nejen u nás, ale i v dalších zemích se míra inflace začala stoupat vzhůru jako nafukovací balónek. Díky tomu jsme se dostali na míru inflace ve výši 16,2 %, nejvyšší za posledních dvacet let.

A teď se ptejme sami sebe: „Kdo je za to vlastně odpovědný?“ Můžeme ukazovat prstem na politiky, na opozici, na vládu. Můžeme hledat viníky a obviňovat je z jejich rozhodnutí a kroků. Ale co my? Co jsme udělali my? Ano, to my jsme volali o pomoc. A oni s radostí vyhověli. Všichni chtěli víc, víc a ještě víc. Bez ohledu na to, jaký to bude mít dopad.

Je čas se probudit z tohoto snu. Inflace není imaginární obluda, která přišla ze světa politiky. Inflace je tady, a my jsme si na ni sami zadělali. Je známo, že spotřebitelé mají velký vliv na inflační tlaky. Když masově nakupujeme, když se chováme panicky a nehledíme na cenu, přispíváme k inflaci.

Nesmíme dovolit politikům další volný průchod ve snaze získat si naši přízeň. Je na čase být obezřetní a uvědomit si, že každé naše rozhodnutí má důsledky.

Inflace není pouze problémem politiků, vlády nebo centrálních bank. Je to problém, který se týká nás všech. Je to problém, který jsme si sami zadělali. A teď je na nás, abychom se z něj vyhrabali. Bude to bolet, to bezpochyby. Ale hledáním viníků se nikam nedostaneme.

Inflace není nesmrtelný drak, který se nám chce podmanit. Je to pouze důsledek našich jednání a rozhodnutí.

Zdroj: moneta.cz, mesec.cz, iRozhlas.cz